SLOKA 41
pravṛttāya nivṛttāya
pitṛ-devāya karmaṇe
namo ’dharma-vipākāya
mṛtyave duḥkha-dāya ca
pravṛttāya—záliba; nivṛttāya—nechuť; pitṛ-devāya—vládci Pitṛloky; karmaṇe—výslednému projevu plodonosných činností; namaḥ—vzdávám úctu; adharma—bezbožnému; vipākāya—výsledku; mṛtyave—smrti; duḥkha-dāya—příčině všech nešťastných podmínek; ca—také.
Můj drahý Pane, jsi tím, kdo dohlíží na výsledky zbožných činností. Jsi záliba i nechuť a také činy, které z nich vyplývají. Jsi rovněž příčinou nešťastných životních podmínek způsobených bezbožností, a jsi tedy i smrtí. S úctou se Ti klaním.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, sídlí v srdci každého a všechny záliby a nechutě živé bytosti mají svůj původ v Něm. To potvrzuje Bhagavad-gītā (15.15):
sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo
mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca
“Sídlím v srdci každého a ode Mne pocházejí vzpomínky, poznání a zapomnění.”
Nejvyšší Pán způsobuje, že asurové na Něho zapomínají a oddaní na Něho vzpomínají. Původem každé nechuti je Nejvyšší Osobnost Božství. Podle Bhagavad-gīty (16.7): pravṛttiṁ ca nivṛttiṁ ca janā na vidur āsurāḥ — asurové nevědí, jak má člověk chtít jednat a jak nemá chtít jednat. Přestože se stavějí proti oddané službě, je třeba vědět, že tento sklon mají díky Nejvyšší Osobnosti Božství. Jelikož nechtějí oddaně sloužit Pánu, Pán sídlící uvnitř jim dává inteligenci, aby na Něho mohli zapomenout. Obyčejní karmī si přejí být povýšeni na Pitṛloku, což také potvrzuje Bhagavad-gītā (9.25): yānti deva-vratā devān pitṝn yānti pitṛ-vratāḥ — “Ti, kdo uctívají polobohy, se narodí mezi polobohy a ti, kdo uctívají předky, půjdou k předkům.”
Velice důležité je rovněž slovo duḥkha-dāya, neboť vyjadřuje, že neoddaní jsou navěky uvrženi do koloběhu zrození a smrti. To je velmi nešťastné postavení. Každý v životě dosáhne takového postavení, jaké odpovídá jeho činnostem, a proto se asurové neboli neoddaní ocitají v těchto nešťastných podmínkách.