SLOKA 42

Důležitá jsou slova kṛṣṇāya akuṇṭha-medhase. Moderní vědci ukončili své intelektuální úsilí objevem teorie neurčitosti, ale každá intelektuální činnost živé bytosti je ve skutečnosti omezena časem a prostorem. Živá bytost se nazývá aṇu, nepatrná částečka nejvyšší duše, a její mozek je proto také nepatrný. Nemůže pojmout neomezené poznání. To ovšem neznamená, že Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, má omezený mozek. To, co říká a dělá Kṛṣṇa, čas a prostor neomezují. V Bhagavad-gītě (7.26) Pán prohlašuje:

“Ó Arjuno, jako Nejvyšší Osobnost Božství znám vše, co se stalo v minulosti, co se děje v přítomnosti a co se teprve přihodí. Znám také všechny živé bytosti; Mě však nezná nikdo.”

Kṛṣṇa zná vše, ale nikdo nemůže znát Jeho, aniž by byl obdařen Jeho přízní. Pro Kṛṣṇu a Jeho zástupce tedy teorie neurčitosti neexistuje. Vše, co Kṛṣṇa říká, je dokonalé, určité a platné pro minulost, přítomnost i budoucnost. Pro toho, kdo přesně ví, co Kṛṣṇa říká, není rovněž nic neurčité. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy vychází z Bhagavad-gīty takové, jaká je — jak ji Pán Kṛṣṇa vyslovil — a pro ty, kdo se do tohoto hnutí zapojili, nepřipadá neurčitost v úvahu.

Pán Kṛṣṇa je také osloven jako āśiṣām īśa. Velcí světci, mudrci a polobozi mohou dávat požehnání obyčejným živým bytostem, ale sami zase přijímají požehnání od Nejvyšší Osobnosti Božství. Bez Kṛṣṇova požehnání nemohou požehnat nikomu. Rovněž významné je slovo manave, “nejvyššímu Manuovi”. Nejvyšším Manuem je ve védské literatuře Svāyambhuva Manu, inkarnace Kṛṣṇy. Všichni Manuové jsou Kṛṣṇovy zplnomocněné inkarnace (manvantara-avatāra). Za jeden den Brahmy se jich vystřídá 14, za jeden jeho měsíc 420, za jeden jeho rok 5 040 a během celého Brahmova života 504 000 Manuů. Jelikož jsou všichni Manuové vládci lidské společnosti, Kṛṣṇa je z konečného hlediska jejím nejvyšším vládcem. Jiný smysl slova manave poukazuje na dokonalost všech manter. Mantra osvobozuje podmíněnou duši z jejích pout. Zpíváním mantry Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, můžeme být vysvobozeni z jakékoliv situace.

Kāraṇātmane — vše má nějakou příčinu. Tento verš vyvrací teorii náhody. Jelikož má vše svoji příčinu, náhoda neexistuje. Takzvaní filozofové a vědci nedokáží nalézt skutečnou příčinu, a proto hloupě prohlašují, že všechno se děje náhodou. Brahma-saṁhitā však uvádí, že Kṛṣṇa je příčinou všech příčin; z toho důvodu je zde označen jako kāraṇātmane. Samotná Jeho osobnost je původní příčinou, kořenem a semenem všeho. Vedānta-sūtra (1.1.2) říká: janmādy asya yataḥ — Absolutní Pravda je nejvyšší příčinou všech emanací.

Slovo sāṅkhya-yogeśvarāya je také významné, neboť Kṛṣṇa vystupuje v Bhagavad-gītě jako Yogeśvara, vládce všech mystických sil. Nikoho nelze uznat za Boha, aniž by vlastnil nepochopitelné mystické síly. V současném věku Kali stačí, když lidé vlastní jen nepatrný zlomek mystických sil, a hned o sobě prohlašují, že jsou Bůh — takové falešné Bohy však lze uznat jedině za blázny, neboť Nejvyšší Osobou oplývající všemi mystickými a jógovými dokonalostmi je pouze Kṛṣṇa. Dnes populární systém sāṅkhya-yogy hlásal jistý ateista jménem Kapila, ale původní systém sāṅkhya-yogy přednesl Kapila, syn Devahūti, Jenž je inkarnací Kṛṣṇy. Vysvětlil ho rovněž Dattātreya, další Kṛṣṇova inkarnace. Kṛṣṇa je tedy původem všech systémů sāṅkhya-yogy a všech mystických jógových sil.

Slova puruṣāya purāṇāya si také zaslouží zvláštní pozornost. Brahma-saṁhitā uznává Kṛṣṇu jako původní osobu a původního poživatele, ādi-puruṣu. Bhagavad-gītā rovněž prohlašuje, že Pán Kṛṣṇa je purāṇa-puruṣa, nejstarší osoba. A přestože je nejstarší ze všech osobností, je zároveň ze všech nejmladší, nava-yauvana. Další významné slovo je dharmāya. Kṛṣṇa je původním autorem všech náboženských zásad, a proto je řečeno: dharmaṁ tu sākṣād bhagavat-praṇītam (Bhāg. 6.3.19). Nikdo nemůže zavést nový druh náboženství, neboť náboženství již existuje tak, jak ho ustanovil Pán Kṛṣṇa. V Bhagavad-gītě nás Kṛṣṇa informuje o původní dharmě a žádá, abychom se vzdali všech náboženských zásad. Skutečnou dharmou je odevzdat se Jemu. Rovněž v Mahābhāratě je řečeno:

To znamená, že ten, kdo dokonale prostudoval Vedy — kdo je dokonalým viprou (znalcem Ved) a ví, co skutečně znamená duchovní život—prohlašuje Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobu, za sanātana-dharmu. Pán Śiva nás tedy učí zásadám sanātana-dharmy.