SLOKA 44
darśanaṁ no didṛkṣūṇāṁ
dehi bhāgavatārcitam
rūpaṁ priyatamaṁ svānāṁ
sarvendriya-guṇāñjanam
darśanam—pohled; naḥ—náš; didṛkṣūṇām—kteří chceme vidět; dehi—laskavě projev; bhāgavata—oddaných; arcitam—jak Tě uctívají; rūpam—podobu; priya-tamam—nejdražší; svānām—Tvých oddaných; sarva-indriya—všechny smysly; guṇa—vlastnosti; añjanam—velice příjemné.
Můj milý Pane, chci Tě vidět přesně v té podobě, kterou uctívají Tvoji nejdražší oddaní. Máš i mnoho jiných podob, ale já chci vidět tu, kterou mají oddaní zvláště rádi. Buď ke mně prosím milostivý a ukaž mi ji, neboť jedině ta podoba, již oddaní uctívají, může dokonale uspokojit všechny požadavky smyslů.
Śruti neboli veda-mantra říká, že Nejvyšší Absolutní Pravda je sarva-kāmaḥ sarva-gandhaḥ sarva-rasaḥ — Pán je známý jako raso vai saḥ, zdroj všech vztahů s různými chutěmi (ras). Máme různé smysly—schopnost vidět, chutnat, čichat, dotýkat se atd. — a všechny jejich sklony lze uspokojit, zaměstnáme-li je službou Pánu. Hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-sevanaṁ bhaktir ucyate — “Bhakti znamená zapojit všechny smysly do služby Pánu smyslů, Hṛṣīkeśovi.” (Nārada-pañcarātra) Do služby Pánu ovšem nemůžeme zapojit tyto hmotné smysly — musíme se nejprve zbavit všech označení. Sarvopādhi-vinirmuktaṁ tat-paratvena nirmalam. Musíme se oprostit od všech označení či falešného egoismu, a tak se očistit. Když zaměstnáme smysly službou Pánu, můžeme dokonale uspokojit jejich touhy a sklony. Śiva chce proto vidět Pána v podobě, která je pro budhisty, stoupence Buddhovy filozofie, nepochopitelná.
Impersonalisté a voidisté musí také shlížet podobu Absolutního. V budhistických chrámech jsou podoby Pána Buddhy v meditaci, ale nejsou uctívány tak, jako jsou uctívány podoby Pána ve vaiṣṇavských chrámech (jako Rādhā-Kṛṣṇa, Sītā-Rāma nebo Lakṣmī-Nārāyaṇa). Různé vaiṣṇavské sampradāyi uctívají buď Rādhā-Kṛṣṇu, nebo Lakṣmī-Nārāyaṇa. Tuto podobu chce Pán Śiva vidět dokonale, stejně jako ji chtějí vidět oddaní. Konkrétně jsou zde uvedena slova rūpaṁ priyatamaṁ svānām, vyjadřující, že Pán Śiva chce vidět podobu, která je velice drahá oddaným. Zvláště významné je slovo svānām, neboť jedině oddaní jsou Nejvyšší Osobnosti Božství nesmírně drazí. Jñānī, yogīny a karmī Pán nemá rád nijak výjimečně, neboť karmī Ho vidí jako toho, kdo jim plní jejich přání, jñānī Ho chtějí vidět proto, aby s Ním splynuli, a yogīni si Ho přejí vidět v podobě Paramātmy, částečného zastoupení v jejich srdcích. Bhaktové, oddaní, Ho však chtějí vidět v Jeho naprosté dokonalosti. Tu popisuje Brahma-saṁhitā (5.30):
veṇuṁ kvaṇantam aravinda-dalāyatākṣaṁ
barhāvataṁsam asitāmbuda-sundarāṅgam
kandarpa-koṭi-kamanīya-viśeṣa-śobhaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
“Uctívám Govindu, prvotního Pána, který nádherně hraje na Svou flétnu, Jehož oči jsou jako okvětní lístky lotosu, Jehož hlavu zdobí paví pera, Jehož krása je přibarvená nádechem modrých mraků a Jehož jedinečná roztomilost okouzluje milióny Amorů.” Śiva tedy touží vidět Pána, Nejvyšší Osobnost Božství, tak, jak Ho popisuje tento verš — jak se zjevuje bhāgavatům, oddaným. Z toho plyne, že Ho Pán Śiva chce vidět v úplné dokonalosti, a nikoliv neosobním nebo voidistickým způsobem. Přestože je Nejvyšší Pán vždy jeden v mnoha různých podobách (advaitam acyutam anādim), Jeho podoba jako mladý milenec gopī a společník pasáčků krav (kiśora-mūrti) je nejdokonalejší. Vaiṣṇavové tedy za nejpřednější pokládají podobu Pána v Jeho vṛndāvanských zábavách.