SLOKA 62
kriyā-kalāpair idam eva yoginaḥ
śraddhānvitāḥ sādhu yajanti siddhaye
bhūtendriyāntaḥ-karaṇopalakṣitaṁ
vede ca tantre ca ta eva kovidāḥ
kriyā—činnosti; kalāpaiḥ—procesy; idam—tohoto; eva—jistě; yoginaḥ—transcendentalisté; śraddhā-anvitāḥ—s vírou a přesvědčením; sādhu—řádně; yajanti—uctívají; siddhaye—pro dosažení dokonalosti; bhūta—hmotná energie; indriya—smysly; antaḥ-karaṇa—srdce; upalakṣitam—charakterizovaný; vede—ve Vedách; ca—také; tantre—v dodatcích Ved; ca—také; te—Ty, Pane; eva—jistě; kovidāḥ—odborníci.
Můj drahý Pane, Tvá vesmírná podoba se skládá ze všech pěti prvků, smyslů, mysli, inteligence, falešného ega (které je hmotné) a Paramātmy, Tvé částečné expanze, která vše řídí. Neoddaní yogīni — karma-yogīni a jñāna-yogīni — Tě uctívají svým jednáním, každý podle svého postavení. Ve Vedách i jejich dodatcích — vlastně ve všech śāstrách — je řečeno, že jedině Ty máš být uctíván. To je závěr všech Ved.
V jednom z předchozích veršů Pán Śiva vyjádřil touhu vidět tu podobu Pána, o kterou vždy projevují zájem oddaní. V hmotném světě jsou projevené i jiné podoby Pána, jako například Brahmā a další polobozi, které uctívají materialisté. Ve třetí kapitole druhého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu je řečeno, že těm, kdo touží po hmotném prospěchu, je doporučeno uctívat různé polobohy, a na závěr Bhāgavatam radí:
akāmaḥ sarva-kāmo vā
mokṣa-kāma udāra-dhīḥ
tīvreṇa bhakti-yogena
yajeta puruṣaṁ param
(Bhāg. 2.3.10)
Oddaní, jñānī (mokṣa-kāma) i karmī (sarva-kāma) se ucházejí o uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství, Viṣṇua. Dokonce i když člověk vykonává yajñi, jak je uvedeno zde (kriyā-kalāpaiḥ), měl by mít neustále na paměti, že polobozi jsou pouhými zástupci Nejvyššího Pána. Skutečným uctívaným Pánem je Viṣṇu, Yajñeśvara. I když jsou tedy při védských a tantrických obětích uctíváni různí polobozi, skutečným cílem oběti je Pán Viṣṇu. Bhagavad-gītā (9.23) proto říká:
ye 'py anya-devatā-bhaktā
yajante śraddhayānvitāḥ
te 'pi mām eva kaunteya
yajanty avidhi-pūrvakam
“Vše, co člověk obětuje jiným bohům, je ve skutečnosti určeno výhradně Mně, ó synu Kuntī, ale je to obětováno bez skutečného porozumění.”
Ti, kdo uctívají různé polobohy, tedy také uctívají Nejvyššího Pána, ale v rozporu s usměrňujícími zásadami. Smyslem těchto zásad je uspokojit Pána Viṣṇua. To potvrzuje i Viṣṇu Purāṇa (3.8.9):
varṇāśramācāravatā
puruṣeṇa paraḥ pumān
viṣṇur ārādhyate panthā
nānyat tat-toṣa-kāraṇam
Zde je jasně řečeno, že karmī, jñānī i yogī — vlastně každý, kdo se skutečně vyzná ve Vedách a Tantrách — uctívá Pána Viṣṇua. Slovo kovidāḥ je velice významné, neboť poukazuje na oddané Pána. Jedině oddaní si jsou dokonale vědomi toho, že Nejvyšší Osobnost Božství, Viṣṇu, je všeprostupující. V rámci hmotné energie Ho zastupuje pět hmotných prvků a také mysl, inteligence a ego. Zastupuje Ho i další energie — živé bytosti. Všechny tyto projevy v duchovním a hmotném světě nejsou ničím jiným než zastoupením různých energií Pána. Z toho plyne, že Pán je jeden a je expandovaný ve všem. To je význam védské mantry: sarvaṁ khalv idaṁ brahma. Ten, kdo to ví, soustřeďuje všechnu svou energii na uctívání Pána Viṣṇua.