SLOKA 64
sṛṣṭaṁ sva-śaktyedam anupraviṣṭaś
catur-vidhaṁ puram ātmāṁśakena
atho vidus taṁ puruṣaṁ santam antar
bhuṅkte hṛṣīkair madhu sāra-ghaṁ yaḥ
sṛṣṭam—do stvoření; sva-śaktyā—Svou vlastní energií; idam—tento vesmírný projev; anupraviṣṭaḥ—poté vstoupíš; catuḥ-vidham—čtyři druhy; puram—těl; ātma-aṁśakena—Svou nedílnou částí; atho—proto; viduḥ—znáš; tam—jeho; puruṣam—poživatel; santam—existuje; antaḥ—uvnitř; bhuṅkte—užívá si; hṛṣīkaiḥ—prostřednictvím smyslů; madhu — sladkost; sāra-gham—med; yaḥ—ten, kdo.
Můj drahý Pane, poté, co Svými vlastními energiemi stvoříš hmotný svět, vstoupíš do něho ve čtyřech druzích těl. Jelikož jsi v srdcích všech živých bytostí, znáš je a víš, jak si užívají pomocí svých smyslů. Takzvané štěstí tohoto hmotného stvoření odpovídá požitku, který mají včely z medu nastřádaného v plástech.
Hmotný vesmírný projev je dílem vnější energie Nejvyšší Osobnosti Božství. Neživá hmota však nedokáže jednat sama, a proto Pán Osobně vstupuje do hmotného stvoření v podobě Své částečné expanze (Paramātmy) a také Svých oddělených částí (živých bytostí). Živé bytosti i Nejvyšší Osobnost Božství vstupují do hmotného stvoření, aby ho oživily. Bhagavad-gītā (7.5) uvádí:
apareyam itas tv anyāṁ
prakṛtiṁ viddhi me parām
jīva-bhūtāṁ mahā-bāho
yayedaṁ dhāryate jagat
“Kromě této nižší přírody existuje ještě Moje vyšší energie, ó válečníku mocných paží, kterou tvoří všechny živé bytosti, jež zápasí s hmotnou přírodou a udržují vesmír.”
Jelikož je hmotný projev sám o sobě nečinný, vstupují do něho živé bytosti ve čtyřech různých druzích těl. Důležité je zde slovo catur-vidham. V tomto světě se rodí čtyři druhy živých bytostí — některé se rodí z embrya (jarāyu-ja), jiné z vajec (aṇḍa-ja), další z potu (sveda-ja) a poslední—jako například stromy — se rodí ze semen (udbhij-ja). Všechny tyto živé bytosti, bez ohledu na jejich původ, neustále vyhledávají smyslový požitek.
Zde je vyvráceno tvrzení materialistických vědců, že jiné živé bytosti (kromě lidí) nemají duši. Všechny živé bytosti v 8 400 000 životních druzích — ať už se narodily z embrya, vejce, potu či semene — jsou nedílné části Nejvyšší Osobnosti Božství, a každá je tedy individuální duchovní jiskrou a duší. Nejvyšší Osobnost Božství také sídlí v srdci živé bytosti, bez ohledu na to, zda se jedná o člověka, zvíře, strom, bakterii či mikroba. Pán sídlí v srdci každého, a jelikož všechny živé bytosti přicházejí do hmotného světa z toho důvodu, že chtějí ukojit svou touhu po smyslovém požitku, Pán je řídí tak, aby si užívaly svých smyslů. Paramātmā, Nejvyšší Osobnost Božství, zná touhy všech. Bhagavad-gītā (15.15) praví:
sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo
mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca
“Sídlím v srdci každého a ode Mne pocházejí vzpomínky, poznání i zapomnění.”
Pán je v srdci všech živých bytostí a dává jim paměť, s jejíž pomocí si mohou užívat jistých věcí. Živé bytosti si potom vytvářejí své chutné plásty medu a užívají si jich. Příklad včel je výstižný, protože když si včely chtějí užívat svých plástů, musí snášet bodání jiných včel. Jelikož se při vychutnávání medu navzájem bodají, nevnímají pouze požitek z jeho sladkosti, ale také utrpení. Jinými slovy, živé bytosti jsou vystaveny bolestem a radostem hmotného požitku, zatímco Nejvyšší Pán, který zná jejich plány na uspokojování smyslů, je nezúčastněný. Upaniṣady uvádějí příklad dvou ptáků sedících na jednom stromě — jeden z nich (jīva neboli živá bytost) si užívá plodů toho stromu a druhý (Paramātmā) pouze přihlíží. V Bhagavad-gītě (13.23) je Nejvyšší Pán coby Paramātmā označen jako upadraṣṭā (dohlížitel) a anumantā (schvalovatel).
Pán pouze přihlíží a dává živé bytosti souhlas ke smyslovému požitku. Paramātmā je také tím, kdo dává včelám inteligenci, jak si zařídit úl, sbírat med z různých květů, uložit ho a užívat si ho. I když Paramātmā stojí stranou živých bytostí, zná jejich záměry a dává jim prostředky, pomocí nichž si mohou buď užívat výsledků svého jednání, nebo jimi trpět. Lidská společnost je jako včelí úl, neboť každý sbírá med z různých květů—shromažďuje peníze z různých zdrojů — a zakládá velké říše pro společný požitek. Po vzniku těchto říší však musí lidé snášet žihadla od jiných národů — někdy proti sobě národy vyhlásí válku a lidské úly si začnou navzájem působit utrpení. I když si lidé staví úly, aby si mohli vychutnávat sladké smyslové vjemy, zároveň trpí žihadly od jiných lidí či národů. Nejvyšší Osobnost Božství coby Paramātmā všem těmto činnostem pouze přihlíží. Do hmotného světa tedy vstupují jak jīvy, tak i Nejvyšší Osobnost Božství, ale Nejvyšší Pán, Paramātmā, je hoden uctívání, neboť zařizuje štěstí živých bytostí v tomto světě. Jelikož se však jedná o hmotný svět, nikdo nemůže prožívat dokonalé štěstí. Hmotný požitek znamená nedokonalost, zatímco duchovní požitek znamená čistou radost pod ochranou Nejvyšší Osobnosti Božství.