SLOKA 13

Území na jih od Himalájí je Indie, která se nazývala Bhārata-varṣa. Když se živá bytost narodí v Bhārata-varṣe, je pokládána za velice šťastnou. Caitanya Mahāprabhu prohlásil:

Každý, kdo se narodí v zemi zvané Bhārata-varṣa, získá vše, co potřebuje k životu. Může toho využít pro hmotný i duchovní pokrok, a dovést tak svůj život k úspěchu. Poté, co dosáhne životního cíle, může rozdávat své poznání a zkušenosti po celém světě jako humanitární pomoc. Ten, kdo se díky svým minulým zbožným činnostem narodí v Bhārata-varṣe, tedy dostává vše potřebné pro rozvoj lidské životní podoby. V Indii je takové podnebí, že tam každý může žít velice pokojně a nemusí být rozrušován hmotnými podmínkami. Za vlády Mahārāje Yudhiṣṭhira či Pána Rāmacandry lidé žili bez starostí. Nebyla nadměrná zima ani nadměrné horko. V těch dobách lidem nehrozil ani jeden ze tří druhů utrpení—adhyātmika, adhibhautika a adhidaivika (utrpení způsobené vlastním tělem a myslí, jinými živými bytostmi a přírodními vlivy). V současnosti jsou ovšem podmínky v Indii ve srovnání s jinými zeměmi světa uměle narušené. Přes všechny hmotné potíže je však kultura této země stále taková, že člověk může snadno dosáhnout životního cíle — spasení neboli osvobození z hmotného otroctví. Aby se tedy člověk mohl narodit v Indii, musel v minulém životě vykonat mnoho zbožných činností.

Slovo lakṣita-lakṣaṇām v tomto verši naznačuje, že lidské tělo získané na území Bhārata-varṣi je velice příznivé. Védská kultura je plná poznání a ten, kdo se narodí v Indii, může tohoto poznání a kulturního systému, který se nazývá varṇāśrama-dharma, plně využít. I v současné době na svých cestách po celém světě vidíme, že v některých zemích mají lidé mnoho hmotných prostředků, ale žádné prostředky pro duchovní pokrok. Všude se setkáváme s chybami těchto jednostranných možností a s nedostatkem úplných možností. Slepý člověk může chodit, ale nevidí, a chromý člověk nemůže chodit, ale zase vidí. Andha-paṅgu-nyāya. Slepec může vzít mrzáka na záda a ten mu může ukazovat cestu. Když budou takto spolupracovat, budou úspěšní, ale bez vzájemné pomoci nikam nedojdou. Lidská životní podoba je určena pro pokrok v duchovním životě a udržování životních nezbytností na potřebné úrovni. Zvláště v západních zemích jsou rozsáhlé možnosti pro zajištění hmotného pohodlí, ale nikdo nemá ani ponětí o duchovním pokroku. Velké množství lidí po duchovním pokroku touží, ale přichází mnoho podvodníků, kteří je oberou o peníze, podvedou je a odejdou. Naštěstí je zde hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, aby poskytlo veškeré možnosti pro hmotný i duchovní pokrok, a lidé v západních zemích mohou přítomnosti tohoto hnutí využít. V indických vesnicích, které jsou nedotčené průmyslovými velkoměsty, lidé stále dokážou žít za jakýchkoliv podmínek a dělat duchovní pokrok. Tělo bylo nazváno městem s devíti branami, jimiž jsou dvě oči, dvě uši, dvě nosní dírky, ústa, genitálie a konečník. Když jsou tyto brány čisté a dobře fungují, rozumí se, že tělo je zdravé. V Indii udržují vesničané těchto devět bran v čistotě tím, že vstávají brzy ráno, myjí se u studní nebo v řekách, chodí do chrámů na maṅgala-ārati, zpívají Hare Kṛṣṇa mahā-mantru a přijímají prasādam. Tak lze využívat všech možností lidského života. Postupně tento systém zavádíme v různých střediscích naší Společnosti v západních zemích a ten, kdo ho využije, bude dělat stálý pokrok v duchovním životě. V současné době lze Indii přirovnat k mrzákovi a západní země ke slepci. Poslední dva tisíce let Indie podléhala cizí nadvládě a nohy, které potřebuje ke svému pokroku, má zlomené. V západních zemích zase lidé oslepli oslnivým třpytem hmotného bohatství. Slepé západní země a chromá Indie by se měly spojit v hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Chromá Indie pak bude moci jít za pomoci Západu a slepý Západ uvidí s pomocí chromé Indie. Krátce řečeno, hmotný pokrok západních zemí a duchovní hodnoty Indie by se měly spojit pro povznesení celé lidské společnosti.