SLOKA 29
nāsāṁ varorv anyatamā bhuvi-spṛk
purīm imāṁ vīra-vareṇa sākam
arhasy alaṅkartum adabhra-karmaṇā
lokaṁ paraṁ śrīr iva yajña-puṁsā
na—ne; āsām—z těchto; varoru—ó nejšťastnější; anya-tamā—kterákoliv; bhuvi-spṛk—dotýkáš se země; purīm—město; imām—toto; vīra-vareṇa—velký hrdina; sākam—společně s; arhasi—zasloužíš si; alaṅkartum—ozdobit; adabhra—slavné; karmaṇā—jehož činnosti; lokam—svět; param—transcendentální; śrīḥ—bohyně štěstí; iva—jako; yajña-puṁsā — s poživatelem všech obětí.
Ó šťastlivá, vypadá to, že nejsi žádnou z žen, o kterých jsem mluvil, protože vidím, že se nohama dotýkáš země. Jsi-li však nějakou ženou z této planety, pak stejně jako bohyně štěstí, která v doprovodu Pána Viṣṇua zvyšuje krásu vaikuṇṭhských planet, můžeš i ty zvýšit krásu tohoto města, když se spojíš se mnou. Měla bys vědět, že jsem velký hrdina a mocný král na této planetě.
Mezi uvažováním démonů a oddaných je rozdíl. Oddaní dobře vědí, že s bohyní štěstí, která je stálou společnicí Viṣṇua neboli Nārāyaṇa, si nemůže užívat obyčejná živá bytost. Toto vyšší pochopení se nazývá vědomí Kṛṣṇy. Přesto chce být každý šťastný napodobováním Nārāyaṇova blahobytného života. V tomto verši Purañjana říká, že dívka je zřejmě obyčejná žena. Je k ní však přitahován, a proto jí navrhuje, že když se spojí s ním, bude stejně šťastná jako bohyně štěstí. Proto se představuje jako velký vlivný král, kterého by mohla přijmout za manžela, a stát se tak šťastnou jako bohyně štěstí. Chtít si užívat tohoto hmotného světa v závislosti na Nejvyšší Osobnosti Božství je zbožné přání. Démoni si ho však chtějí užívat bez ohledu na Nejvyšší Osobnost Božství. To je rozdíl mezi démonem a polobohem.
Velice důležité je v tomto verši slovo bhuvi-spṛk. Když občas polobozi přijdou na tuto planetu, nedotýkají se země. Purañjana pochopil, že tato dívka nepatřila do transcendentálního světa ani na vyšší planetární systémy, protože se nohama dotýkala země. Každá žena v tomto světě chce, aby její manžel byl velice vlivný, bohatý a mocný, a Purañjana se proto představil právě tímto způsobem, aby dívku svedl. V hmotném světě si chce každý užívat, ať je to muž či žena. Muž si chce užívat krásné ženy a žena si chce užívat mocného a bohatého muže. Každá živá bytost, která má takové hmotné touhy, se nazývá puruṣa, “poživatel”. Navenek se zdá, že žena poskytuje požitek a muž si užívá, ale uvnitř je každý poživatelem. Proto se také vše v tomto hmotném světě nazývá māyā.