SLOKA 39
dharmo hy atrārtha-kāmau ca
prajānando ’mṛtaṁ yaśaḥ
lokā viśokā virajā
yān na kevalino viduḥ
dharmaḥ—náboženský obřad; hi—jistě; atra—zde (v tomto gṛhastha āśramu neboli životě hospodáře); artha—hospodářský rozvoj; kāmau — smyslový požitek; ca—a; prajā-ānandaḥ—potěšení z potomstva; amṛtam—výsledky oběti; yaśaḥ—sláva; lokāḥ—planetární systémy; viśokāḥ — bez nářku; virajāḥ—bez nemoci; yān—co; na—nikdy; kevalinaḥ—transcendentalisté; viduḥ—znají.
Žena pokračovala: Život hospodáře v tomto hmotném světě přináší štěstí všeho druhu co se týče náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a plození dětí, synů a vnuků. Je koneckonců možné toužit po osvobození i hmotné slávě zároveň. Hospodář může vychutnat výsledky obětí, které mu umožní dosáhnout vyšších planetárních systémů. Všechno toto hmotné štěstí je transcendentalistům prakticky neznámé—nedovedou si ho ani představit.
Podle Ved existují dvě cesty lidských činností — jedna se nazývá pravṛtti-mārga a druhá je nivṛtti-mārga, přičemž základem obou je náboženský život. Ve zvířecím životě existuje pouze pravṛtti-mārga. Pravṛtti-mārga znamená smyslový požitek a nivṛtti-mārga znamená duchovní pokrok. Zvířata a démoni nemají žádné pojetí nivṛtti-mārgy a neznají ani skutečné pojetí pravṛtti-mārgy. Pravṛtti-mārga spočívá v tom, že i když má někdo sklony ke smyslovému požitku, může své smysly uspokojovat podle védských pokynů. Každý má například sklon vyhledávat sex, ale démonská civilizace holduje sexu bez omezení. Ve védské kultuře si lidé užívají sexu podle védských pokynů. Vedy tedy dávají civilizovaným lidem návod, jak uspokojit své touhy po smyslovém požitku.
Na cestě transcendentální realizace (nivṛtti-mārga) je však sex zcela zakázán. Existují čtyři společenské stavy — brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha a sannyāsa — a pouze v životě hospodáře lze doporučit či přijmout pravṛtti-mārgu podle védských pokynů. Ve stavech brahmacarya, vānaprastha a sannyāsa sex nepřipadá v úvahu.
V tomto verši se žena zastává pouze pravṛtti-mārgy a odrazuje od nivṛtti-mārgy. Jasně říká, že transcendentalisté (yati), kteří se zajímají pouze o duchovní život (kaivalya), si nedovedou štěstí pravṛtti-mārgy ani představit. Člověk, který dodržuje védské zásady, si užívá materialistické existence nejen tak, že je šťastný v tomto životě, ale i v příštím, neboť se dostane na nebeské planety. V tomto životě získá všechny druhy hmotného bohatství včetně synů a vnuků, protože neustále vykonává různé náboženské činnosti. Zrození, stáří, nemoc a smrt jsou hmotné útrapy, ale lidé následující pravṛtti-mārgu při těchto příležitostech pořádají různé náboženské slavnosti. Aniž by se těmto útrapám snažili uniknout, jsou zvyklí pokaždé uspořádat zvláštní oslavy podle védských obřadních pokynů.
Pravṛtti-mārga je ovšem založená na sexu. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (7.9.45) je řečeno: yan maithunādi-gṛhamedhi-sukhaṁ hi tuccham. Hospodář příliš zaměřený na pravṛtti-mārgu je ve skutečnosti gṛhamedhī, nikoliv gṛhastha. I když gṛhastha touží po smyslovém požitku, jedná podle védských pokynů. Gṛhamedhī se však zajímá pouze o smyslový požitek a neřídí se žádnými védskými pokyny. Gṛhamedhī vystupuje jako zastánce sexu a dovoluje také svým synům a dcerám holdovat sexu, a být tak připraveni o slavný konec života. Gṛhastha si užívá sexu v tomto životě i v příštím, ale gṛhamedhī neví, jak bude jeho příští život vypadat, protože ho zajímá pouze sex zde a nyní. Obecně vzato, ten, kdo příliš tíhne k sexu, se nezajímá o transcendentální duchovní život. Zvláště v tomto věku Kali nemá nikdo zájem o duchovní pokrok. I když někoho s takovým zájmem najdeme, s největší pravděpodobností se nechá svést některým z mnoha podvodníků a přijme nepravou metodu duchovního života.