SLOKA 54
andhāv amīṣāṁ paurāṇāṁ
nirvāk-peśaskṛtāv ubhau
akṣaṇvatām adhipatis
tābhyāṁ yāti karoti ca
andhau—slepí; amīṣām—mezi těmi; paurāṇām—obyvatel; nirvāk — jménem Nirvāk; peśaskṛtau—jménem Peśaskṛt; ubhau—oba; akṣaṇ-vatām—lidí, kteří měli oči; adhipatiḥ—vládce; tābhyām—s oběma; yāti—chodil; karoti—jednal; ca—a.
K mnoha obyvatelům tohoto města patří dvě osoby se jmény Nirvāk a Peśaskṛt. Přestože byl král Purañjana vládcem obyvatel, kteří měli oči, sdružoval se naneštěstí s těmito dvěma slepci. V jejich doprovodu chodíval sem a tam a vykonával různé činnosti.
Toto se vztahuje na paže a nohy živé bytosti. Nohy nemluví a jsou slepé. Pokud se člověk při chůzi spoléhá jen na své nohy, s největší pravděpodobností spadne do jámy nebo do něčeho narazí. Život člověka, kterého vedou slepé nohy, tak může být ohrožen.
Ruce a nohy jsou velice důležité činné smysly, ale nemají oči, aby mohly vidět — v rukách a nohách nejsou žádné otvory. Hlava má mnoho otvorů: dvě oči, dvě nosní dírky, dvě uši a jedna ústa, ale nižší části těla — ruce a nohy — nemají žádné. Proto jsou ruce a nohy označeny slovem andha, slepé. I když má živá bytost ve svém těle mnoho otvorů, přesto musí pracovat svýma rukama. Když potřebuje někam jít, něco dělat nebo se něčeho dotknout, musí použít své slepé nohy a ruce, ačkoliv je pánem mnoha jiných smyslů.