SLOKA 55

Védský závěr je, že vlastní já se nachází v srdci. Vedy říkají: hṛdy ayam ātmā pratiṣṭhitaḥ — vlastní já sídlí v srdci. V hmotných podmínkách je však duše, která je duchovní podstaty, zakrytá hmotnými kvalitami — dobrem, vášní a temnotou — a tyto tři kvality reagují v srdci. Pod vlivem dobra například cítíme štěstí, pod vlivem vášně cítíme uspokojení z hmotného požitku a pod vlivem nevědomosti se cítíme zmateni. To vše jsou činnosti mysli na úrovni myšlení, cítění a chtění.

Když je živá bytost ve společnosti manželky, dětí a domova, jedná na mentální úrovni. Někdy je velice šťastná, někdy je spokojená, někdy není spokojená a někdy je zmatená. Zmatenost se nazývá moha, “iluze”. Živá bytost zmatená společností, přátelstvím a láskou si myslí, že její takzvaná společnost, přátelství, láska, národnost, společenství atd. ji ochrání. Neví, že po smrti padne do rukou hmotné přírody, která je velmi mocná a která ji přinutí přijmout určitý druh těla podle jejího současného jednání; a to tělo ani nemusí být lidské. Pocit jistoty v tomto životě ve společnosti, manželství a přátelství tedy není nic než iluze. Všechny živé bytosti uvězněné v různých hmotných tělech jsou zmatené svými současnými činnostmi pro smyslový požitek a zapomínají na svůj skutečný úkol — jít zpátky domů, zpátky k Bohu.

Každý, kdo není ve vědomí Kṛṣṇy, je v iluzi. Takzvané pocity štěstí a spokojenosti pramenící z hmotných příčin jsou také iluze. Společnost, přátelství, láska ani nic jiného nás ve skutečnosti nemůže ochránit před útokem vnější energie v podobě zrození, smrti, stáří a nemoci. Vyprostit i jen jedinou živou bytost z tohoto iluzorního stavu je velice obtížné, a proto Pán Kṛṣṇa praví v Bhagavad-gītě (7.14):

“Tuto Moji božskou energii, sestávající ze tří kvalit hmotné přírody, je těžké překonat, ale ti, kdo se Mi odevzdají, ji snadno překročí.” Dokud se tedy živá bytost zcela neodevzdá lotosovým nohám Kṛṣṇy, nemůže se vyprostit ze zapletení ve třech kvalitách hmotné přírody.