SLOKA 1-3

Tyto tři verše vysvětlují, jak hmotné tělo živé bytosti spadá pod vládu tří kvalit vnější energie. Samotné tělo je vůz a živá bytost je vlastník těla, což je uvedeno v Bhagavad-gītě (2.13): dehino 'smin yathā dehe. Vlastník těla se nazývá dehī a sídlí uvnitř těla, konkrétně v srdci. O řízení se stará jeden vozataj. Samotný vůz tvoří tři guṇy, kvality hmotné přírody, jak potvrzuje Bhagavad-gītā (18.61): yantrārūḍhāni māyayā. Slovo yantra znamená “vozidlo”. Tělo dává hmotná příroda a jeho řidičem je Paramātmā, Nadduše. Živá bytost je usazená na voze. To je její skutečné postavení.

Živou bytost neustále ovlivňují tři kvality — sattva (dobro), rajas (vášeň) a tamas (nevědomost). To je rovněž potvrzeno v Bhagavad-gītě (7.13): tribhir guṇamayair bhāvaiḥ — živá bytost je zmatena třemi kvalitami hmotné přírody. Tento verš popisuje tři kvality jako tři prapory. Podle praporu se pozná, komu patří vůz, a podobně podle vlivu tří kvalit hmotné přírody snadno zjistíme, jakým směrem vůz jede. Ten, kdo se dokáže dívat, chápe, jak tělo ovládá určitá kvalita hmotné přírody. Tyto tři verše popisují jednání živé bytosti, které dokazuje, jak je tělo ovlivněno kvalitou nevědomosti, i když chce být člověk zbožný. Nārada Muni chtěl králi Prācīnabarhiṣatovi dokázat, že ho ovlivňuje tamo-guṇa, kvalita nevědomosti, přestože ho lidé považovali za velice zbožného.

Člověk následující cestu plodonosných činností (karma-kāṇḍīya) vykonává různé oběti předepsané ve Vedách, které zahrnují zabíjení zvířat, při němž se ověřuje síla védských manter. Zabíjení zvířat spadá jednoznačně pod vládu kvality nevědomosti. Člověk může být i nábožensky zaměřený, ale śāstry — a nejen Vedy, ale i moderní písma různých sekt — přesto doporučují zvířecí oběti. Tyto oběti se sice vykonávají ve jménu náboženství, ale ve skutečnosti jsou určeny pro osoby v kvalitě nevědomosti. Když takoví lidé zabíjejí zvířata, mohou to alespoň dělat ve jménu náboženství. V transcendentálním náboženském systému, jako je vaiṣṇavismus, však pro zvířecí oběti není místo. Tento transcendentální náboženský systém doporučuje Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě (18.66):

“Zanech všech druhů náboženství a odevzdej se Mně. Zbavím tě všech hříšných reakcí. Neboj se.” Jelikož se král Prācīnabarhiṣat věnoval vykonávání různých obětí, při kterých se zabíjela zvířata, Nārada Muni ho upozornil, že takové jednání spadá do kvality nevědomosti. Hned na začátku Śrīmad-Bhāgavatamu (1.1.2) je řečeno: projjhita-kaitavo 'tra. Všechny náboženské systémy spojené s podváděním Śrīmad-Bhāgavatam důsledně zavrhuje. Bhagavad-dharma, náboženství týkající se našeho vztahu s Nejvyšší Osobností Božství, zvířecí oběti nedoporučuje. Při vykonávání saṅkīrtana-yajñi — Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare — není obětování zvířat doporučeno.

Odjezd krále Purañjany do lesa za účelem zabíjení zvířat, popsaný v těchto třech verších, je symbolickým znázorněním toho, jak je živá bytost ovládána kvalitou nevědomosti, a proto vykonává různé činnosti pro smyslový požitek. Již samo hmotné tělo znamená, že se živá bytost nachází pod vlivem tří kvalit hmotné přírody a je pobízena k tomu, aby si užívala hmotných zdrojů. Ovlivňuje-li tělo kvalita nevědomosti, jeho nákaza je velice akutní. Ovlivňuje-li ho kvalita vášně, projevují se příznaky této nákazy. Ovlivňuje-li ho však kvalita dobra, materialistická nákaza ustupuje a tělo se očišťuje. Obřady doporučené v různých náboženských systémech jsou nepochybně na úrovni dobra, ale v tomto hmotném světě je dokonce i kvalita dobra někdy znečištěna jinými kvalitami (vášní a nevědomostí), a proto i člověk v kvalitě dobra někdy jedná pod vlivem nevědomosti.

Zde stojí, že král Purañjana jednou odjel do lesa zabíjet zvířata. To znamená, že se jakožto živá bytost dostal pod vliv kvality nevědomosti. Les, ve kterém král Purañjana lovil, se jmenoval Pañca-prastha. Slovo pañca znamená “pět” a vztahuje se na předměty vnímání pěti smyslů. Tělo má pět činných smyslů — ruce, nohy, jazyk, konečník a genitálie — a s jejich pomocí si užívá hmotného života. Vůz táhlo pět koní, kteří zastupují pět smyslových orgánů — oči, uši, nos, kůži a jazyk. Tyto orgány se nechají velice snadno upoutat smyslovými předměty, a proto je řečeno, že koně byli rychlí. Král Purañjana s sebou vezl dvě výbušné zbraně, které lze přirovnat k falešnému egu (ahaṅkāra). To se vyznačuje dvěma postoji: “jsem toto tělo” (ahantā) a “vše ve vztahu k mému tělu patří mně” (mamatā).

Dvě kola vozu můžeme přirovnat ke dvěma pohonům — hříšnému životu a zbožnému životu. Vůz zdobí tři vlajky, které představují tři kvality hmotné přírody. Pět druhů překážek neboli nerovných cest představuje pět druhů vzduchu proudících v těle. Nazývají se prāṇa, apāna, udāna, samāna a vyāna. Samotné tělo má sedm obalů — kůži, svaly, tuk, krev, morek, kosti a semeno. Živá bytost je pokrytá třemi jemnohmotnými a pěti hrubohmotnými prvky. To jsou překážky, které stojí živé bytosti v cestě k osvobození z hmotného otroctví.

Slovo raśmi (“provaz”) se v tomto verši vztahuje na mysl. Významné je také slovo nīḍa, které označuje hnízdo, ve kterém pták odpočívá. Nīḍa v tomto případě znamená srdce, kde sídlí živá bytost. Toto je jediné místo, kde se živá bytost nachází. Příčiny jejího otroctví jsou dvě: nářek a iluze. V hmotném světě živá bytost stále touží po něčem, co nemůže získat. Žije tedy v iluzi a pod vlivem svého iluzorního postavení neustále naříká. Tento nářek a iluze zde vystupují jako dvi-kūbara, dvě místa připoutání.

Živá bytost vyplňuje své touhy pěti různými způsoby, což se vztahuje na jednání pěti činných smyslů. Zlaté ozdoby a šaty vyjadřují, že je živá bytost ovlivněna kvalitou vášně (rajo-guṇa). Kvalita vášně ovládá zvláště toho, kdo má velké bohatství. Pod jejím vlivem si člověk přeje získat z tohoto hmotného světa mnoho věcí pro svůj požitek. Jedenáct velitelů představuje deset smyslů a mysl. Mysl společně s deseti veliteli neustále plánuje, jak si užívat hmotného světa. Les zvaný Pañca-prastha, kam jel král na lov, je les pěti smyslových předmětů — podoby, chuti, zvuku, vůně a doteku. Takto ve třech verších Nārada Muni popisuje situaci hmotného těla a to, jak je v něm živá bytost uvězněná.