SLOKA 12
ātmānam arhayāṁ cakre
dhūpālepa-srag-ādibhiḥ
sādhv-alaṅkṛta-sarvāṅgo
mahiṣyām ādadhe manaḥ
ātmānam—sám; arhayām—co bylo třeba učinit; cakre—učinil; dhūpa—vonné tyčinky; ālepa—potřel tělo santálovou pastou; srak—girlandy; ādibhiḥ—počínaje; sādhu—posvátně, krásně; alaṅkṛta—ozdobený; sarva-aṅgaḥ—po celém těle; mahiṣyām—královně; ādadhe—dal; manaḥ—mysl.
Poté si král Purañjana ozdobil tělo vhodnými šperky, potřel si ho vonnou santálovou pastou a navlékl si květinové girlandy. Tímto způsobem se dokonale osvěžil a začal hledat svoji královnu.
Když člověk získá správné vědomí a přijme svatou osobu za svého duchovního mistra, vyslechne mnoho védských pokynů v podobě filozofie, příběhů, vyprávění o velkých oddaných a vzájemném jednání mezi Bohem a Jeho oddanými. Takto osvěží mysl stejně jako ten, kdo si potře celé tělo vonnou santálovou pastou a ozdobí se různými šperky. Takové šperky lze přirovnat k poznání ohledně náboženství a vlastního já. Prostřednictvím tohoto poznání se člověk odpoutá od materialistického způsobu života a začne se věnovat neustálému naslouchání Śrīmad-Bhāgavatamu, Bhagavad-gītě a dalším védským písmům. Slovo sādhv-alaṅkṛta, použité v tomto verši, naznačuje, že se člověk musí pohroužit do poznání získaného z pokynů svatých osob. Stejně jako král Purañjana začal hledat svoji lepší polovičku — královnu, ten, kdo je ozdoben poznáním a pokyny od svatých osob, by se měl snažit najít své původní vědomí — vědomí Kṛṣṇy. Nikdo se nemůže vrátit k vědomí Kṛṣṇy bez požehnání v podobě pokynů svaté osoby. Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura proto zpívá: sādhu-śāstra-guru-vākya, cittete kariyā aikya. Jestliže se chceme stát svatými osobami neboli obnovit své původní vědomí Kṛṣṇy, musíme být ve styku se sādhuem (světcem), śāstrou (autoritativní védskou literaturou) a guruem (pravým duchovním mistrem). Takový je předepsaný postup.