SLOKA 23
sā tvaṁ mukhaṁ sudati subhrv anurāga-bhāra-
vrīḍā-vilamba-vilasad-dhasitāvalokam
nīlālakālibhir upaskṛtam unnasaṁ naḥ
svānāṁ pradarśaya manasvini valgu-vākyam
sā—to (ty, má manželko); tvam—ty; mukham—tvůj obličej; su-dati — s krásnými zuby; su-bhru—s nádherným obočím; anurāga—připoutanost; bhāra—obtěžkaný; vrīḍā—ženský stud; vilamba—klopíš; vilasat—zářící; hasita—usměvavý; avalokam—pohledy; nīla—namodralé; alaka—vlasy; alibhiḥ—jako včely; upaskṛtam—tak krásná; unnasam—zdvižený nos; naḥ—mně; svānām—který jsem tvůj; pradarśaya—prosím ukaž; manasvini—ó rozvážná paní; valgu-vākyam—se sladkými slovy.
Má drahá ženo, máš překrásné zuby a díky svým přitažlivým rysům vypadáš velice rozvážná. Prosím, dej stranou svůj hněv, buď ke mně milostivá a usměj se na mě s láskyplnou náklonností. Úsměv na tvém krásném obličeji, tvé vlasy, nádherné jako modrá barva, tvůj zdvižený nos a tvá sladká slova tě dělají v mých očích ještě krásnější, a tak mě ještě více přitahuješ a zavazuješ si mne. Jsi má ctihodná paní.
Zženštilý manžel, kterého přitahuje vnější krása jeho manželky, se snaží jednat jako její poslušný služebník. Śrīpāda Śaṅkarācārya proto radí, abychom se nenechali upoutat kusem masa a krve. Jistý příběh vypráví, jak se kdysi jeden muž dvořil krásné ženě, která ho velice přitahovala. Byl tak neodbytný, že vymyslela plán, jak mu ukáže složky své krásy. Sjednala si s ním schůzku a před tím si vzala silné projímadlo, takže celý den a noc měla průjem. Své výkaly shromažďovala v hrnci. Když za ní příštího večera její nápadník přišel, byla velice ošklivá a vyzáblá. Ptal se jí na ženu, se kterou se měl sejít, a ona řekla: “To jsem já.” Muž jí to nechtěl věřit, protože nevěděl, že všechnu svoji krásu ztratila kvůli silnému projímadlu, které ji nutilo vyměšovat ve dne v noci. Když se s ní začal dohadovat, řekla mu, že není krásná, protože oddělila složky své krásy. Ptal se, jak to provedla, a ona odpověděla: “Pojď, já ti je ukážu.” A ukázala mu hrnec plný tekutých výkalů a zvratků. Tak si muž uvědomil, že krásná žena je jen kus hmoty složený z krve, výkalů, moči a dalších nechutných látek. Taková je skutečnost, ale ve stavu iluze se muž nechá okouzlit iluzorní krásou a stane se obětí māyi.
Král Purañjana prosil královnu, aby obnovila svoji původní krásu. Snažil se ji oživit, stejně jako se živá bytost snaží oživit své původní vědomí, vědomí Kṛṣṇy, které je velice krásné. Všechnu královninu krásu lze přirovnat ke kráse vědomí Kṛṣṇy. Když se člověk vrátí ke svému původnímu vědomí Kṛṣṇy, ustálí se a jeho život bude úspěšný.