SLOKA 22
paramo ’nugraho daṇḍo
bhṛtyeṣu prabhuṇārpitaḥ
bālo na veda tat tanvi
bandhu-kṛtyam amarṣaṇaḥ
paramaḥ—nejvyšší; anugrahaḥ—milost; daṇḍaḥ—trest; bhṛtyeṣu—služebníkům; prabhuṇā—od pána; arpitaḥ—udělený; bālaḥ—hloupý; na — ne; veda—ví; tat—to; tanvi—ó štíhlá dívko; bandhu-kṛtyam—povinnost přítele; amarṣaṇaḥ—rozhněvaný.
Má drahá štíhlá dívko, když pán trestá svého služebníka, služebník to má přijmout jako velkou milost. Ten, kdo se rozzlobí, je nepochybně velice hloupý, neboť neví, že taková je povinnost přítele.
Je řečeno, že když hlupákovi dáme dobrou radu, obvykle ji nedokáže přijmout a místo toho se rozzlobí. Takový hněv se přirovnává k hadímu jedu — jestliže hada krmíme mlékem a banány, jeho jedu pouze přibude. Když had dostane dobré jídlo, nezačne být soucitný a umírněný, ale pouze se tím posílí jeho jed. Stejně tak když poučujeme hlupáka, nenapraví se, ale naopak se rozzlobí.