SLOKA 12
yukteṣv evaṁ pramattasya
kuṭumbāsakta-cetasaḥ
āsasāda sa vai kālo
yo ’priyaḥ priya-yoṣitām
yukteṣu—k prospěšným činnostem; evam—takto; pramattasya—netečný; kuṭumba—k přátelům a příbuzným; āsakta—připoutaný; cetasaḥ — vědomí; āsasāda—přišel; saḥ—ten; vai—jistě; kālaḥ—čas; yaḥ—který; apriyaḥ—nepříliš příjemný; priya-yoṣitām—pro ty, kdo lpí na ženách.
Takto nakonec král Purañjana, který byl připoutaný k plodonosným činnostem (karma-kāṇḍīya), jakož i svým přátelům a příbuzným, a měl znečištěné vědomí, dospěl do bodu, který není příjemný těm, kdo přehnaně lpí na hmotných věcech.
V tomto verši jsou velice významná slova priya-yoṣitām a apriyaḥ. Yoṣit znamená “žena” a priya znamená “drahý” nebo “příjemný”. Smrt není příliš vítaná pro lidi, kteří příliš lpí na hmotném požitku, jenž vrcholí v sexu. V této souvislosti existuje poučný příběh. Jeden světec se kdysi na své cestě setkal s princem, synem krále, a požehnal mu: “Můj milý princi, žij věčně.” Dále se mudrc setkal s jiným světcem a tomu řekl: “Ty žij či zemři.” Později se mudrc setkal s oddaným brahmacārīnem a požehnal mu slovy: “Můj milý oddaný, ty zemři okamžitě.” Nakonec se setkal s lovcem a jemu požehnal slovy: “Ty nežij ani neumírej.” Význam je ten, že lidé příliš smyslní a holdující smyslovému požitku nechtějí zemřít. Princ má obvykle spoustu peněz na uspokojování svých smyslů, a proto mu velký mudrc řekl, aby žil věčně, neboť pokud bude žít, bude si moci užívat, ale jakmile zemře, půjde do pekla. Jelikož oddaný brahmacārī vedl život naplněný askezí a pokáním, aby se dostal zpátky do duchovního světa, mudrc mu řekl, že má okamžitě zemřít, aby nemusel pokračovat ve své těžké námaze, a mohl se místo toho vrátit domů, zpátky k Bohu. Světec může jak žít, tak zemřít, protože dokud žije, slouží Pánu, a po smrti v tom bude pokračovat. Neexistuje pro něho rozdíl mezi tímto a příštím životem, neboť v obou dvou slouží Pánu. Lovec žije příšerným životem, jelikož zabíjí zvířata, a když zemře, půjde do pekla. Proto dostal radu, aby ani nežil, ani neumíral.
Král Purañjana nakonec zestárl. Smysly ve stáří ztrácejí svoji sílu, a přestože si jich chce starý člověk užívat (a zvláště si chce užívat sexu), je velice nešťastný, protože jeho nástroje pro požitek nefungují. Tito smyslní lidé nejsou nikdy připraveni na smrt. Chtějí žít dále a dále a prodloužit si život za pomoci takzvaného vědeckého rozvoje. V Rusku několik pošetilých vědců dokonce prohlašuje, že vědeckým rozvojem dosáhnou toho, aby byl člověk nesmrtelný. Civilizace je nyní pod vedením takovýchto bláznů, ale krutá smrt přijde a všechny si je vezme, bez ohledu na jejich touhu žít věčně. Takovou mentalitu projevil Hiraṇyakaśipu, ale když dozrál čas, Pán ho během okamžiku Osobně zabil.