SLOKA 17
kṣīyamāṇe sva-sambandhe
ekasmin bahubhir yudhā
cintāṁ parāṁ jagāmārtaḥ
sa-rāṣṭra-pura-bāndhavaḥ
kṣīyamāṇe—když zeslábl; sva-sambandhe—jeho důvěrný přítel; ekasmin—sám; bahubhiḥ—s mnoha válečníky; yudhā—bojem; cintām — strach; parām—velký; jagāma—dostal; ārtaḥ—zarmoucený; sa—s; rāṣṭra—království; pura—města; bāndhavaḥ—přátelé a příbuzní.
Jelikož pětihlavý had musel bojovat sám s tolika vojáky, kteří byli všichni zkušenými válečníky, velice zeslábl. Když král Purañjana viděl, že jeho nejdůvěrnější přítel slábne, dostal spolu se svými přáteli a obyvateli města velký strach.
Živá bytost pobývá v těle a bojuje o přežití společně s tělesnými údy, které jsou zde označeny jako obyvatelé města a přátelé. Člověk může bojovat sám proti mnoha vojákům nějaký čas, ne však pořád. Živá bytost v těle může zápasit až sto let, má-li štěstí, ale ne déle. Potom bude poražena. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura v této souvislosti zpíval: vṛddha kāla āola saba sukha bhāgala. Když člověk zestárne, nemůže si již užívat hmotného štěstí. Obvykle si lidé myslí, že náboženství a zbožnost přijdou na konci života, kdy se z nich stanou hloubaví, meditativní lidé a začnou se věnovat nějaké takzvané jógové metodě, aby si ve jménu meditace odpočinuli. Pro ty, kdo celý život strávili smyslovým požitkem, je však taková meditace pouhou fraškou. V šesté kapitole Bhagavad-gīty je meditace (dhyāna, dhāraṇā) popsána jako obtížná disciplína, kterou se člověk musí učit od útlého mládí. Aby mohl meditovat, musí se zdržet veškerého smyslového požitku. Nyní se bohužel meditace stává módou pro lidi, kteří jsou velice připoutaní ke smyslovým předmětům. Takovou meditaci ukončí boj o přežití. Někdy jsou tyto meditační techniky pokládány za transcendentální meditaci. Král Purañjana, živá bytost, se takto stal obětí těžkého boje o přežití a společně se svými přáteli a příbuznými se začal věnovat transcendentální meditaci.