SLOKA 20
daurbhāgyenātmano loke
viśrutā durbhageti sā
yā tuṣṭā rājarṣaye tu
vṛtādāt pūrave varam
daurbhāgyena—kvůli neštěstí; ātmanaḥ—svému; loke—na světě; viśrutā—známá; durbhagā—nejnešťastnější; iti—takto; sā—ona; yā—kdo; tuṣṭā—spokojený; rāja-ṛṣaye—slavnému králi; tu—ale; vṛtā—když ji přijal; adāt—dala; pūrave—králi Pūruovi; varam—požehnání.
Dcera Času (Jarā) byla velice nešťastná, a dostala proto jméno Durbhagā (“nejnešťastnější”). Jednou ji však potěšil jeden slavný král, a jelikož ji přijal, dala mu velké požehnání.
Bhaktivinoda Ṭhākura zpívá: saba sukha bhāgala — ve stáří se všechno štěstí ztratí. Kvůli tomu nemá stáří (jarā) nikdo rád. Dcera Času Jarā je proto známá jako nejnešťastnější dcera. Jednou ji však přijal slavný král Yayāti. Yayātiho proklel jeho tchán Śukrācārya, že ji bude muset přijmout. Když Yayāti dostal za ženu Śukrācāryovu dceru, její přítelkyně jménem Śarmiṣṭhā šla s ní. Král Yayāti později začal velice tíhnout k Śarmiṣṭě a Śukrācāryova dcera si svému otci stěžovala. Tehdy Śukrācārya proklel krále Yayātiho, aby předčasně zestárl. Král Yayāti měl pět mladých synů a všechny je prosil, aby vyměnili své mládí za jeho stáří. Nikdo nechěl, kromě nejmladšího syna, který se jmenoval Pūru. Když Pūru přijal Yayātiho stáří, dostal za to království. Je řečeno, že dva další Yayātiho synové, kteří neposlechli svého otce, dostali království mimo Indii, nejspíše Turecko a Řecko. Význam je ten, že člověk může hromadit různé druhy hmotného bohatství, ale ve stáří si jich nemůže užívat. Přestože Pūru získal království svého otce, nemohl si svého bohatství užívat, protože za ně obětoval své mládí. Nikdo by s rozvinutím vědomí Kṛṣṇy neměl čekat do stáří. Když je člověk starý a neschopný, nemůže dělat pokrok ve vědomí Kṛṣṇy, bez ohledu na to, jak bohatý je po hmotné stránce.