SLOKA 8
sa pañcāla-patiḥ putrān
pitṛ-vaṁśa-vivardhanān
dāraiḥ saṁyojayām āsa
duhitṝḥ sadṛśair varaiḥ
saḥ—on; pañcāla-patiḥ—král Pañcāly; putrān—synové; pitṛ-vaṁśa — otcovská rodina; vivardhanān—zvětšoval; dāraiḥ—s manželkami; saṁyojayām āsa—oženil; duhitṝḥ—dcery; sadṛśaiḥ—s kvalifikovanými; varaiḥ—manželi.
Poté, aby zvětšil potomstvo své otcovské rodiny, oženil Purañjana, král Pañcāly, své syny s kvalifikovanými manželkami a provdal své dcery za kvalifikované manžely.
Podle védského systému se má každý oženit. Muž musí přijmout maželku, protože ta mu dá děti, které se postarají o pohřební obřad a obětování pokrmů, aby jejich předkové mohli žít šťastně, ať už jsou kdekoliv. Nabízení obětin ve jménu Pána Viṣṇua se nazývá piṇḍodaka. Je proto nutné, aby potomstvo obětovalo předkům piṇḍu.
Purañjana, král Pañcāly, byl spokojený se svým pohlavním životem a zařídil ho i svým jedenácti stům synům a sto deseti dcerám. Takto může člověk pozdvihnout svoji aristokratickou rodinu na úroveň dynastie. V tomto verši je důležité, že Purañjana zařídil svatby pro všechny své syny i dcery. Zařídit svatbu svým synům a dcerám je povinností každého otce a matky. To je ve védské společnosti pravidlem. Synům a dcerám se nesmí dovolit, aby se svobodně stýkali s osobami opačného pohlaví, dokud nevstoupí do manželství. Tato védská společenská zásada je velice dobrá proto, že zabraňuje šíření nedovoleného sexu a přibývání varṇa-saṅkary, které se dnes děje pod různými jmény. Situace v tomto věku je bohužel taková, že i když otec a matka chtějí své děti oženit a provdat, děti jejich plány odmítají. Množství varṇa-saṅkary proto po celém světě vzrůstá.