SLOKA 22
evaṁ kṛpaṇayā buddhyā
śocantam atad-arhaṇam
grahītuṁ kṛta-dhīr enaṁ
bhaya-nāmābhyapadyata
evam—takto; kṛpaṇayā—lakomou; buddhyā—inteligencí; śocantam — naříkal; a-tat-arhaṇam—nad tím, co nebylo hodno jeho nářku; grahītum—zajmout; kṛta-dhīḥ—odhodlaný král Yavanů; enam—jeho; bhaya-nāmā—jehož jméno je Strach; abhyapadyata—přišel okamžitě.
Pod vlivem své lakomé inteligenci naříkal král Purañjana nad osudem své manželky a dětí, přestože k tomu nebyl důvod. Yavana-rāja, jehož jméno je Strach samotný, se mezitím přiblížil, aby ho zajal.
Hlupáci nevědí, že každá individuální duše je sama zodpovědná za akce a reakce ve svém životě. Dokud je dítětem nebo chlapcem, je nevinná, a povinností otce a matky je vést ji ke správnému pochopení životních hodnot. Když dítě vyroste, je na něm, aby správně plnilo své životní povinnosti. Rodiče po smrti svému dítěti nepomohou. Otec po sobě může zanechat nějaké statky jako bezprostřední pomoc dětem, ale neměl by se příliš zaobírat myšlenkami na to, jak rodina přežije po jeho smrti. To je nemoc podmíněné duše. Nejenže páchá hříšné činnosti pro smyslový požitek, ale také hromadí bohatství, aby se i jeho děti mohly věnovat velkolepému uspokojování smyslů.
V každém případě se všichni bojí smrti, a proto se smrt nazývá bhaya neboli “strach”. Král Purañjana sice myslel na svoji manželku a děti, ale smrt na něho nečekala. Smrt nečeká na nikoho — svoji povinnost plní okamžitě. Jelikož musí odnést živou bytost bez otálení, je konečnou realizací Boha pro ateisty, kteří promarňují život v myšlenkách na zemi, společnost a příbuzné, a zanedbávají tak vědomí Boha. V tomto verši je velice důležité slovo atad-arhaṇam, neboť znamená, že člověk se nemá přehnaně věnovat péči o členy své rodiny, krajany, společnost či spolek. Nic z toho mu nepomůže v duchovním pokroku. Takzvaně vzdělaní lidé v dnešní společnosti bohužel nemají ani zdání, co je to duchovní pokrok. I když k němu mají v lidské životní podobě jedinečnou příležitost, zůstávají lakomci. Používají své životy nesprávným způsobem a promarňují je myšlenkami na hmotné blaho svých příbuzných, krajanů, společnosti a podobně. Skutečnou povinností člověka je naučit se, jak překonat smrt. Pán Kṛṣṇa popisuje způsob překonání smrti v Bhagavad-gītě (4.9):
janma karma ca me divyam
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so 'rjuna
“Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činů, se po opuštění svého těla nezrodí znovu v tomto hmotném světě, ale dosáhne Mého věčného sídla, ó Arjuno.”
Ten, kdo si je plně vědom Kṛṣṇy, nepřijme po opuštění tohoto těla další hmotné tělo, ale vrátí se domů, zpátky k Bohu. Každý by se měl snažit dosáhnout této dokonalosti. Lidé jsou bohužel místo toho pohrouženi v myšlenkách na společnost, přátelství, lásku a příbuzné. Toto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy však vzdělává lidi po celém světě a dává jim informace, jak mohou překonat smrt. Hariṁ vinā na sṛtiṁ taranti. Nikdo nepřekoná smrt, aniž by přijal útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství.