SLOKA 23
paśuvad yavanair eṣa
nīyamānaḥ svakaṁ kṣayam
anvadravann anupathāḥ
śocanto bhṛśam āturāḥ
paśu-vat—jako zvíře; yavanaiḥ—Yavany; eṣaḥ—Purañjana; nīyamānaḥ—zajatý a odvlečený; svakam—do jejich; kṣayam—sídla; anvadravan—následovaný; anupathāḥ—svou družinou; śocantaḥ—naříkající; bhṛśam—velice; āturāḥ—zarmoucení.
Když Yavanové svázali krále Purañjanu jako zvíře a vlekli ho do svého sídla, jeho následovníci byli velice zarmoucení. Plni nářku byli přinuceni jít s ním.
Když Yamarāja a jeho pomocníci odvádějí živou bytost na místo soudu, jdou život, životní vzduch a touhy jakožto její následovníci s ní. To je potvrzeno ve Vedách. Když živou bytost zajme a odvádí Yamarāja (tam utkrāmantam), životní vzduch jde s ní (prāṇo 'nūtkrāmati), a když životní vzduch odejde (prāṇam anūtkrāmantam), všechny smysly (sarve prāṇāḥ) ho následují (anūtkrāmanti). Jakmile živá bytost a životní vzduch odejdou, kus hmoty tvořený pěti prvky — zemí, vodou, vzduchem, ohněm a éterem — zůstane zavržený a opuštěný. Živá bytost potom jde k soudnímu dvoru a Yamarāja rozhodne, jaké tělo dostane příště. Tento proces moderní vědci neznají. Každá živá bytost zodpovídá za své činnosti v současném životě a po smrti je předvedena k Yamarājovu soudnímu dvoru, kde se rozhodne, jaké bude její další tělo. Přestože hrubohmotné tělo zůstává opuštěné, živá bytost, její touhy a také reakce za její minulé činnosti nezanikají. Yamarāja rozhoduje o dalším těle živé bytosti podle jejích minulých činností.