SLOKA 26
taṁ yajña-paśavo ’nena
saṁjñaptā ye ’dayālunā
kuṭhāraiś cicchiduḥ kruddhāḥ
smaranto ’mīvam asya tat
tam—jeho; yajña-paśavaḥ—obětní zvířata; anena—jím; saṁjñaptāḥ—zabitá; ye—všechna ta, která; adayālunā—nejnemilosrdnějším; kuṭhāraiḥ—sekerami; cicchiduḥ—rozsekaný na kusy; kruddhāḥ—velice rozzlobená; smarantaḥ—vzpomínala; amīvam—hříšné činnosti; asya — jeho; tat—ty.
Nejkrutější král Purañjana zabil v různých obětech mnoho zvířat. Nyní všechna tato zvířata využila příležitosti a začala ho probodávat svými rohy. Bylo to, jako kdyby byl sekerami rozsekáván na kusy.
Ti, kdo s velkým nadšením zabíjejí zvířata ve jménu náboženství nebo pro potravu, musí po smrti očekávat podobný trest. Slovo māṁsa (“maso”) naznačuje, že zvířata, která zabijeme, dostanou příležitost zabít nás. Ačkoliv žádná živá bytost není ve skutečnosti zabita, po smrti budeme prožívat bolesti způsobené zvířaty, která nás budou probodávat svými rohy. Darebáci to nevědí a bez váhání zabíjejí další a další ubohá zvířata. Takzvaná lidská civilizace otevírá ve jménu náboženství nebo potravy mnohá jatka. Ti, kdo jsou alespoň trochu zbožní, zabíjejí zvířata v chrámech, mešitách nebo synagógách, a ti, kdo jsou pokleslejší, udržují různá jatka. Stejně jako v civilizované lidské společnosti platí zákon “život za život”, před Nejvyšším Pánem nemůže žádná živá bytost neprávem ubližovat jiné živé bytosti. Každý má mít svobodu žít na účet nejvyššího otce a zabíjení zvířat — ať ve jménu náboženství nebo pro potravu—Nejvyšší Osobnost Božství vždy odsuzuje. V Bhagavad-gītě (16.19) Pán Kṛṣṇa říká:
tān ahaṁ dviṣataḥ krūrān
saṁsāreṣu narādhamān
kṣipāmy ajasram aśubhān
āsurīṣv eva yoniṣu
“Tyto závistivé lotry, nejnižší z lidí, vrhám do oceánu hmotné existence, do různých démonských životních druhů.” Ti, kdo zabíjejí zvířata (dviṣataḥ), závistiví vůči jiným živým bytostem a Nejvyšší Osobnosti Božství, se ocitají v temnotě a nemohou pochopit smysl a cíl života. To dále vysvětlí následující verše.