SLOKA 27
ananta-pāre tamasi
magno naṣṭa-smṛtiḥ samāḥ
śāśvatīr anubhūyārtiṁ
pramadā-saṅga-dūṣitaḥ
ananta-pāre—rozpínající se donekonečna; tamasi—v temné hmotné existenci; magnaḥ—ponořený; naṣṭa-smṛtiḥ—zbavený veškeré inteligence; samāḥ—po mnoho let; śāśvatīḥ—prakticky věčně; anubhūya—prožívá; ārtim—trojí utrpení; pramadā—žen; saṅga—společností; dūṣitaḥ—znečištěný.
Kvůli svým nečistým stykům se ženami živá bytost věčně trpí jako král Purañjana bolestmi hmotné existence a zůstává v temnotě hmotného života, na mnoho a mnoho let zbavená veškeré paměti.
To je popis hmotné existence. Člověk ji pocítí tehdy, když ulpí na ženě a zapomene na svoji skutečnou totožnost věčného služebníka Kṛṣṇy (naṣṭa-smṛtiḥ). Takto živá bytost věčně prožívá trojí utrpení hmotné existence v jednom těle za druhým. Toto hnutí bylo založeno s cílem zachránit lidskou civilizaci z temnoty nevědomosti. Hlavním záměrem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je osvítit zapomnětlivou živou bytost a připomenout jí její původní vědomí Kṛṣṇy. Tak může být zachráněna ze zhoubné nevědomosti a převtělování. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura zpívá:
anādi karama-phale,
paḍi' bhavārṇava-jale,
taribāre nā dekhi upāya
e viṣaya-halāhale,
divā-niśi hiyā jvale,
mana kabhu sukha nāhi pāya
“Kvůli svým minulým plodonosným činnostem jsem nyní poklesl do oceánu nevědomosti. Nenacházím způsob, jak se dostat ven z tohoto velkého oceánu, který je vskutku jako oceán jedu. Snažíme se být šťastní prostřednictvím smyslového požitku, ale takzvaný požitek je ve skutečnosti jako příliš horké jídlo, které způsobuje pálení v srdci. Cítím žár neustále, ve dne v noci, a má mysl proto nenachází spokojenost.”
Hmotná existence je vždy plná úzkosti. Lidé se neustále snaží tuto úzkost mnoha způsoby zmírnit, ale protože je nevede skutečný vůdce, snaží se na ni zapomenout prostřednictvím pití a sexu. Hlupáci nevědí, že když se pokoušejí uniknout úzkosti pitím a sexem, pouze tím prodlužují svoji hmotnou existenci. Hmotné úzkosti takto nelze uniknout.
Slovo pramadā-saṅga-dūṣitaḥ naznačuje, že když člověk pouze lpí na ženě (nehledě na všechno ostatní znečištění), toto jediné znečištění stačí na to, aby prodloužilo jeho strastiplnou hmotnou existenci. Proto se ve védské civilizaci muži od počátku připravují vzdát se připoutanosti k ženám. První stádium života je brahmacārī, druhé je gṛhastha, třetí vānaprastha a čtvrté sannyāsa. Všechna stádia jsou uspořádána tak, aby člověku umožnila odpoutat se od společnosti žen.