SLOKA 55
sa tvaṁ vihāya māṁ bandho
gato grāmya-matir mahīm
vicaran padam adrākṣīḥ
kayācin nirmitaṁ striyā
saḥ — ta labuť; tvam — ty; vihāya — opustil jsi; mām — Mě; bandho — ó příteli; gataḥ — odešel; grāmya — hmotné; matiḥ — jehož vědomí; mahīm — na Zemi; vicaran — cestuješ; padam — postavení; adrākṣīḥ — viděl jsi; kayācit — někým; nirmitam — vytvořené; striyā — ženou.
Můj milý příteli, jsi stále Můj starý přítel. Od té doby, co jsi Mě opustil, se stáváš čím dál větším materialistou, a jelikož Mě nevidíš, cestuješ v různých podobách tímto hmotným světem, který stvořila nějaká žena.
Když živá bytost poklesne, dostává se do hmotného světa, který stvořila vnější energie Pána. Tato vnější energie je zde označena jako “nějaká žena” neboli prakṛti. Hmotný svět se skládá z hmotných prvků, které dodává mahat-tattva, celková hmotná energie. Tento hmotný svět, stvořený vnější energií, se stává takzvaným domovem podmíněné duše, která v něm přijímá různé schránky, tělesné podoby, a v nich cestuje sem a tam. Někdy se dostává na vyšší planetární systémy a někdy na nižší, někdy prochází vyššími životními druhy a někdy nižšími, a takto od nepaměti bloudí hmotným vesmírem. Śrī Caitanya Mahāprabhu vysvětlil:
brahmāṇḍa bhramite kona bhāgyavān jīva
guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja
Živá bytost putuje mnoha životními druhy, ale někdy má to štěstí, že se znovu setká se svým přítelem — buď osobně, nebo prostřednictvím Jeho zástupce.
Ve skutečnosti je to Kṛṣṇa, kdo Osobně radí všem živým bytostem, aby se vrátily domů, zpátky k Bohu. Někdy Kṛṣṇa posílá Svého zástupce, který předává Jeho poselství a nabádá všechny živé bytosti, aby se vrátily. Živá bytost je bohužel tak připoutaná k hmotnému požitku, že nebere pokyny Kṛṣṇy nebo Jeho zástupce příliš vážně. Její hmotné sklony v tomto verši označuje slovo grāmya-matiḥ (smyslový požitek). Slovo mahīm znamená “v tomto hmotném světě”. Všechny živé bytosti v tomto hmotném světě mají sklony ke smyslovému požitku, a proto se zaplétají v různých druzích těl a trpí bolestmi hmotné existence.