SLOKA 63

Māyāvādští filozofové, kteří jsou ovlivněni hmotným podmíněním, nevidí rozdíl mezi Nejvyšším Pánem a živou bytostí. Když se slunce odráží v nádobě s vodou, slunce ví, že mezi ním a sluncem odraženým ve vodě není rozdíl. Ti, kdo jsou v nevědomosti, však vidí mnoho malých sluncí, jak se odrážejí v mnoha nádobách. Jas vychází z původního slunce i z jeho odrazů, ale odrazy jsou malé, zatímco původní slunce je veliké. Závěr vaiṣṇavských filozofů je, že živá bytost není ničím jiným než malým vzorkem původní Nejvyšší Osobnosti Božství. Bůh a živé bytosti jsou kvalitativně totožní, ale kvantitativně jsou živé bytosti malými částečkami Nejvyšší Osobnosti Božství. Nejvyšší Pán je úplný, mocný a má všechny vznešené vlastnosti. V minulém verši Pán říká: “Můj milý příteli, ty a Já se od sebe nelišíme.” Tato neodlišnost se vztahuje na kvalitativní totožnost, neboť Paramātmā, Nejvyšší Osobnost, nemusela podmíněné duši připomínat, že nejsou totožní kvantitou. Seberealizovaná duše si nikdy nemyslí, že je totožná s Nejvyšší Osobností Božství ve všech ohledech. I když je živá bytost kvalitativně totožná s Pánem, má sklon zapomínat na svoji duchovní povahu, zatímco Nejvyšší Osobnost nikdy nezapomíná. To je rozdíl mezi liptou a aliptou. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství je věčně alipta, neznečištěný vnější energií. Podmíněná duše však ve styku s hmotnou přírodou zapomíná na svoji skutečnou povahu, a proto když se na sebe dívá v podmíněném stavu, ztotožňuje se s tělem. U Nejvyšší Osobnosti Božství ovšem neexistuje rozdíl mezi tělem a duší — Pán je zcela duchovní a nemá žádné hmotné tělo. Jak Nadduše, Paramātmā, tak individuální duše jsou uvnitř těla, ale Nadduše nepodléhá žádným označením, zatímco podmíněná duše má označení dané určitým druhem jejího těla. Nadduše se nazývá antaryāmī a je všudypřítomná. To potvrzuje Bhagavad-gītā (13.3): kṣetrajñaṁ cāpi māṁ viddhi sarva-kṣetreṣu bhārata — “Ó potomku Bharaty, věz, že Já jsem také znalcem ve všech tělech.”

Nadduše je přítomná v těle každého, zatímco individuální duše je podmíněná v určitém druhu těla. Individuální duše neví, co se děje v těle někoho jiného, ale Nadduše velmi dobře ví, co se děje ve všech tělech. Jinými slovy, Nadduše je vždy ve Svém plně duchovním postavení, zatímco individuální duše má sklony na své skutečné postavení zapomenout. Individuální duše také není všude. V podmíněném stavu obvykle nechápe svůj vztah s Nadduší, ale když se osvobodí z podmíněné existence, může vidět skutečný rozdíl mezi Nadduší a sebou samotnou. Když Nadduše říká podmíněné duši: “Ty a Já jsme totožní,” pouze jí tím připomíná její duchovní totožnost, která je kvalitativně stejná. Ve třetím zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu (3.28.40) je řečeno:

Oheň má různé projevy — plameny, jiskry, kouř. Kvalitou jsou totožné, ale přesto je mezi ohněm, plameny, jiskrami a kouřem rozdíl. Živá bytost může být podmíněná, ale Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je jiný — není nikdy podmíněný. Ve Vedách je řečeno: ātmā tathā pṛthag draṣṭā bhagavān brahma-saṁjñitaḥ. Ātmā je individuální duše i Nejvyšší Osobnost Božství, pozorovatel všeho. I když jsou oba duchovní, je mezi nimi vždy rozdíl. Ve smṛti se také praví: yathā gneḥ kṣudrā visphuliṅgā vyuccaranti. Stejně jako jiskry existují ve velkém ohni, tak i malé individuální duše existují ve velkém duchovním plameni. V Bhagavad-gītě (9.4) Pán Kṛṣṇa říká: mat-sthāni sarva-bhūtāni na cāhaṁ teṣv avasthitaḥ — “Všechny bytosti jsou ve Mně, ale Já nejsem v nich.” I když všechny živé bytosti v Pánu spočívají jako malé ohnivé jiskry ve velkém plameni, mají odlišné postavení. Viṣṇu Purāṇa udává:

“Oheň se nachází na jednom místě, ale šíří teplo a světlo. Stejně tak Nejvyšší Osobnost Božství šíří Své energie různými způsoby.” Živá bytost je pouze jednou z těchto energií (okrajovou energií). Energie a energetický zdroj jsou v jednom smyslu totožní, ale zároveň se jejich postavení od sebe liší. Stejně tak podoba sac-cid-ānanda, o níž mluví také Brahma-saṁhitā (īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ sac-cid-ānanda-vigrahaḥ), je jiná než podoba živé bytosti jak v podmíněném, tak v osvobozeném stavu. Jedině ateisté si myslí, že živá bytost a Osobnost Božství jsou rovnocenné ve všech ohledech. Caitanya Mahāprabhu proto říká: māyāvādi-bhāṣya śunile haya sarva-nāśa — “Pokud se člověk řídí pokyny māyāvādských filozofů a věří, že Nejvyšší Osobnost Božství a individuální duše se od sebe v ničem neliší, nikdy nebude moci pochopit skutečnou filozofii.”