SLOKA 64
evaṁ sa mānaso haṁso
haṁsena pratibodhitaḥ
sva-sthas tad-vyabhicāreṇa
naṣṭām āpa punaḥ smṛtim
evam—takto; saḥ—ona (individuální duše); mānasaḥ—žijí spolu v srdci; haṁsaḥ—jako labuť; haṁsena—druhou labutí; pratibodhitaḥ—poučená; sva-sthaḥ—na úrovni seberealizace; tat-vyabhicāreṇa—odloučením od Nadduše; naṣṭām—co bylo ztracené; āpa—získané; punaḥ—opět; smṛtim—skutečná paměť.
Tak žijí obě labutě spolu v srdci. Když jedna přijme pokyny od druhé, dosáhne svého přirozeného postavení. To znamená, že znovu získá své původní vědomí Kṛṣṇy, které ztratila vinou své připoutanosti k hmotě.
Zde je jasně řečeno: haṁso haṁsena pratibodhitaḥ. Individuální duše a Nadduše jsou přirovnány k labutím (haṁsa), protože jsou bílé, neznečištěné. Jedna labuť je ovšem ve vyšším postavení a dává pokyny té druhé. Když se druhá, níže postavená labuť odloučí od první labutě, začne ji přitahovat hmotný požitek, a to je příčina jejího poklesnutí. Když vyslechne pokyny první labutě, pochopí své skutečné postavení a vrátí se ke svému původnímu vědomí. Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, sestupuje (avatāra), aby osvobozoval Své oddané a zabíjel démony. Předává také Své vznešené pokyny v podobě Bhagavad-gīty. Individuální duše musí pochopit své postavení milostí Pána a duchovního mistra, protože textu Bhagavad-gīty nelze porozumět pouze na základě akademického vzdělání. Bhagavad-gītu se člověk musí učit od realizované duše.
tad viddhi praṇipātena
paripraśnena sevayā
upadekṣyanti te jñānaṁ
jñāninas tattva-darśinaḥ
“Obrať se na duchovního mistra a uč se od něho pravdě. Dotazuj se ho se vší pokorou a věrně mu služ. Seberealizovaná duše ti může sdělit poznání, neboť uzřela pravdu.” (Bg. 4.34)
Každý si tedy musí najít pravého duchovního mistra a s pomocí jeho pokynů dospět ke svému původnímu vědomí. Tak může živá bytost pochopit, že je věčně podřízená Nadduši. Když nechce být podřízená a chce si sama užívat, začíná její hmotné podmínění. Jakmile se vzdá své touhy být samostatným vlastníkem či poživatelem, dosáhne svého osvobozeného stavu. Slovo sva-sthaḥ, “ve svém původním postavení,” je velmi důležité. Když se živá bytost vzdá svého nežádoucího nadřazeného postoje, ocitne se ve svém původním postavení. Slovo tad-vyabhicāreṇa je také významné, protože naznačuje, že když je živá bytost kvůli své neposlušnosti odloučená od Boha, ztrácí svůj zdravý rozum. Milostí Kṛṣṇy a gurua však může znovu dospět do svého přirozeného, osvobozeného postavení. Tyto verše pronáší Śrīla Nārada Muni, aby oživil naše vědomí. I když je živá bytost s Nadduší kvalitativně totožná, individuální duše se musí řídit pokyny Nadduše. To je stav osvobození.