SLOKA 16
antaḥ-puraṁ ca hṛdayaṁ
viṣūcir mana ucyate
tatra mohaṁ prasādaṁ vā
harṣaṁ prāpnoti tad-guṇaiḥ
antaḥ-puram—soukromé sídlo; ca—a; hṛdayam—srdce; viṣūciḥ—služebník Viṣūcīna; manaḥ—mysl; ucyate—je řečeno; tatra—tam; moham—iluze; prasādam—spokojenost; vā—nebo; harṣam—radost; prāpnoti — získává; tat—mysli; guṇaiḥ—působením kvalit přírody.
Slovo antaḥ-pura označuje srdce a slovo viṣūcīna, které znamená “chodí všude”, se vztahuje na mysl. V mysli si živá bytost vychutnává plody působení kvalit hmotné přírody, které někdy způsobují iluzi, někdy spokojenost a někdy radost.
Mysl a inteligence živé bytosti v hmotném světě jsou ovlivněny kvalitami hmotné přírody a mysl má ve zvyku přelétávat sem a tam podle toho, s jakými kvalitami je ve styku. Srdce prožívá spokojenost, radost nebo iluzi úměrně k působení kvalit hmotné přírody. Hmotně podmíněná živá bytost ve skutečnosti zůstává netečná; jsou to pouze kvality hmotné přírody, které působí na srdce a mysl, a živá bytost se podle toho raduje nebo trpí. To je jasně řečeno v Bhagavad-gītě (3.27):
prakṛteḥ kriyamāṇāni
guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ
ahaṅkāra-vimūḍhātmā
kartāham iti manyate
“Duše zmatená falešným egem se považuje za konatele činností, které jsou ve skutečnosti konány třemi kvalitami hmotné přírody.”