SLOKA 18-20
deho rathas tv indriyāśvaḥ
saṁvatsara-rayo ’gatiḥ
dvi-karma-cakras tri-guṇa-
dhvajaḥ pañcāsu-bandhuraḥ
mano-raśmir buddhi-sūto
hṛn-nīḍo dvandva-kūbaraḥ
pañcendriyārtha-prakṣepaḥ
sapta-dhātu-varūthakaḥ
ākūtir vikramo bāhyo
mṛga-tṛṣṇāṁ pradhāvati
ekādaśendriya-camūḥ
pañca-sūnā-vinoda-kṛt
dehaḥ—tělo; rathaḥ—vůz; tu—ale; indriya—poznávací smysly; aśvaḥ—koně; saṁvatsara—všechny roky; rayaḥ—délka života; agatiḥ—bez pokroku; dvi—dvě; karma—činnosti; cakraḥ—kola; tri—tři; guṇa—kvality přírody; dhvajaḥ—vlajky; pañca—pět; asu—životních vzduchů; bandhuraḥ—pouto; manaḥ—mysl; raśmiḥ—provaz; buddhi—inteligence; sūtaḥ—vozataj; hṛt—srdce; nīḍaḥ—místo k sezení; dvandva—dualita; kūbaraḥ—místa pro postroje; pañca—pět; indriya-artha—smyslových předmětů; prakṣepaḥ—zbraní; sapta—sedm; dhātu—prvky; varūthakaḥ—pokryvy; ākūtiḥ—pokusy pěti činných smyslů; vikramaḥ—udatnost nebo způsoby; bāhyaḥ—vnější; mṛga-tṛṣṇām—iluzorní cíle; pradhāvati — běží za; ekādaśa—jedenáct; indriya—smyslů; camūḥ—vojáci; pañca — pět; sūnā—závist; vinoda—potěšení; kṛt—koná.
Nārada Muni pokračoval: To, o čem jsem hovořil jako o voze, bylo ve skutečnosti tělo. Smysly jsou koně, které ten vůz táhnou. Jak plyne rok za rokem, tito koně běží bez zastávky, ale ve skutečnosti se nikam nedostanou. Zbožné a bezbožné činnosti jsou dvě kola vozu, tři kvality hmotné přírody jsou jeho vlajky, pět druhů životního vzduchu tvoří pouto živé bytosti a mysl je považována za provaz. Inteligence je vozataj, srdce je místem k sezení a duality života, jako je radost a bolest, jsou místa pro připevnění postrojů. Sedm prvků tvoří pokryvy vozu a činné smysly představují pět způsobů vnější činnosti. Jedenáct smyslů představuje vojáky. Živá bytost, usazená na voze a pohroužená do smyslového požitku, prahne po naplnění svých iluzorních tužeb a žene se za smyslovým požitkem život za životem.
Tyto verše velice pěkně popisují zapletení živé bytosti do smyslového požitku. Významné je slovo saṁvatsara, které znamená “plynutí času”. Den za dnem, týden za týdnem, měsíc za měsícem a rok za rokem se živá bytost zaplétá do pohybu vozu. Vůz spočívá na dvou kolech, jimiž jsou zbožné a bezbožné činnosti. Podle svých zbožných a bezbožných činností živá bytost dosahuje určitého životního postavení v určitém druhu těla, ale její převtělování do různých podob nelze považovat za pokrok. Skutečný pokrok vysvětluje Bhagavad-gītā (4.9): tyaktvā dehaṁ punar janma naiti — skutečný pokrok udělá živá bytost tehdy, když již nemusí přijmout další hmotné tělo. V Caitanya-caritāmṛtě (Madhya 19.138) stojí:
eita brahmāṇḍa bhari' ananta jīva-gaṇa
caurāśī-lakṣa yonite karaye bhramaṇa
Živá bytost putuje po celém vesmíru a rodí se v různých životních druzích na různých planetách. Takto neustále cestuje nahoru a dolů, ale to není skutečný pokrok. Skutečný pokrok znamená zcela opustit tento hmotný svět. Bhagavad-gītā (8.16) uvádí:
ābrahma-bhuvanāl lokāḥ
punar āvartino 'rjuna
mām upetya tu kaunteya
punar janma na vidyate
“Všechny planety v tomto hmotném světě, od nejvyšší po nejnižší, jsou místem utrpení v podobě opakovaných zrození a smrtí. Ale ten, kdo dosáhne Mého sídla, ó synu Kuntī, se již nikdy znovu nenarodí.” I z Brahmaloky, nejvyšší planety ve vesmíru, se musí živá bytost vrátit na nižší planetární systémy. Pod vlivem tří kvalit hmotné přírody takto neustále putuje nahoru a dolů a přitom si myslí, že dělá pokrok. Je jako letadlo, které ve dne v noci krouží kolem Země a nemůže opustit její gravitační pole. Toto letadlo ve skutečnosti nedělá žádný pokrok, protože je podmíněné zemskou přitažlivostí.
Stejně jako je král usazený na voze, živá bytost je usazená v těle. Místem k sezení je srdce, kde živá bytost věčně zápasí o přežití, aniž by dělala nějaký pokrok. Slovy Narottama dāse Ṭhākura:
karma-kāṇḍa, jñāna-kāṇḍa, kevala viṣera bhāṇḍa,
amṛta baliyā yebā khāya
nānā yoni sadā phire, kadarya bhakṣaṇa kare,
tāra janma adhaḥ-pāte yāya
Živá bytost těžce bojuje kvůli vlivu plodonosných činností a mentální spekulace a život za životem dostává různé druhy těl. Živí se vším možným a svými činnostmi určenými ke smyslovému požitku si připravuje neblahou budoucnost. Chce-li ve svém životě dosáhnout pokroku, musí zanechat plodonosných činností a mentálních spekulací, jednání v oblasti karma-kāṇḍa a jñāna-kāṇḍa. Ten, kdo je pevný ve vědomí Kṛṣṇy, se může osvobodit z koloběhu zrození a smrti a marného boje o přežití. V těchto verších jsou velice důležitá slova mṛga-tṛṣṇāṁ pradhāvati, protože živá bytost je ovlivněna touhou po smyslovém požitku. Je jako laň, která hledá vodu na poušti. Když zvíře hledá vodu na poušti, jeho hledání je marné. Na poušti samozřejmě žádná voda není a hledání ho bude stát život. Každý si plánuje štěstí a myslí si, že když nějakým způsobem dosáhne určitého bodu, bude šťastný. Když však do onoho bodu dospěje, vidí, že tam žádné štěstí není. Proto dále plánuje, jak dojít do dalšího bodu. To se nazývá mṛga-tṛṣṇā a základem toho je smyslový požitek v tomto hmotném světě.