SLOKA 1a-2a
sarveṣām eva jantūnāṁ
satataṁ deha-poṣaṇe
asti prajñā samāyattā
ko viśeṣas tadā nṛṇām
labdhvehānte manuṣyatvaṁ
hitvā dehādy-asad-graham
ātma-sṛtyā vihāyedaṁ
jīvātmā sa viśiṣyate
sarveṣām—všech; eva—jistě; jantūnām—zvířat; satatam—vždy; deha-poṣaṇe—udržovat tělo; asti—je; prajñā—inteligence; samāyattā—spočívá na; kaḥ—jaký; viśeṣaḥ—rozdíl; tadā—potom; nṛṇām—lidských bytostí; labdhvā—po dosažení; iha—zde; ante—na konci mnoha životů; manuṣyatvam—lidský život; hitvā—po opuštění; deha-ādi—v hrubém a jemném těle; asat-graham—nesprávného pojetí života; ātma—duchovního poznání; sṛtyā—cestou; vihāya—když se vzdá; idam—toto tělo; jīva-ātmā—individuální duše; saḥ—ta; viśiṣyate—bude vynikat.
Touhu udržovat tělo, manželku a děti můžeme vidět i ve zvířecí společnosti. Zvířata mají dostatečnou inteligenci, aby se mohla takto zaopatřit. Je-li člověk pokročilý pouze v tomto ohledu, čím se pak liší od zvířete? Měli bychom velice dbát na to, abychom chápali, že tento lidský život jsme získali po mnoha zrozeních v evolučním cyklu. Učený člověk, který se vzdá hrubého i jemného tělesného pojetí života, začne na základě duchovního poznání vynikat jako individuální duše, jakou je i Nejvyšší Pán.
Říká se, že člověk je rozumné zvíře, ale z tohoto verše vidíme, že rozumové uvažování existuje i ve zvířecím životě. Kdyby zvíře neumělo rozumově uvažovat, jak by mohlo tak usilovně pracovat pro udržování svého těla? Není pravda, že zvířata jsou nerozumná; je ovšem pravda, že jejich rozum není příliš vyvinutý. Každopádně jim ho však nemůžeme upírat. Jde o to, že svůj rozum bychom měli používat k pochopení Nejvyšší Osobnosti Božství, neboť to je dokonalost lidského života.