SLOKA 66
mana eva manuṣyasya
pūrva-rūpāṇi śaṁsati
bhaviṣyataś ca bhadraṁ te
tathaiva na bhaviṣyataḥ
manaḥ—mysl; eva—jistě; manuṣyasya—člověka; pūrva—minulé; rūpāṇi—podoby; śaṁsati—naznačuje; bhaviṣyataḥ—toho, kdo se narodí; ca—také; bhadram—vše nejlepší; te—tobě; tathā—takto; eva—jistě; na—ne; bhaviṣyataḥ—toho, kdo se narodí.
Ó králi, nechť je ti osud příznivý! Mysl je příčinou určitého těla, které živá bytost získá podle toho, jakým způsobem je ve styku s hmotnou přírodou. Podle mentálního stavu živé bytosti můžeme pochopit, čím byla ve svém minulém životě a jaké tělo bude mít v budoucnosti. Mysl takto naznačuje minulá i budoucí těla.
Mysl je ukazatelem informací o minulém a budoucím životě. Je-li člověk oddaným Pána, rozvíjel ve svém minulém životě oddanou službu. Uvažuje-li naopak jako zločinec, byl ve svém minulém životě zločincem. Stejně tak můžeme podle stavu mysli poznat, co se stane v budoucím životě. V Bhagavad-gītě (14.18) je řečeno:
ūrdhvaṁ gacchanti sattva-sthā
madhye tiṣṭhanti rājasāḥ
jaghanya-guṇa-vṛtti-sthā
adho gacchanti tāmasāḥ
“Ti, kdo se nacházejí v kvalitě dobra, spějí k vyšším planetám; ti, kdo jsou v kvalitě vášně, obývají planety na úrovni Země, a ti, kdo jsou v kvalitě nevědomosti, klesají do pekelných světů.”
Pokud je člověk v kvalitě dobra, jeho mentální činnosti ho povýší na vyšší planetární systém. Má-li naopak nízkou mentalitu, jeho budoucí život bude velice odporný. Mentální stav živé bytosti naznačuje jak její minulé, tak i budoucí životy. Nārada Muni zde dává králi požehnání, aby po ničem netoužil a nevytvářel si plány na dosažení smyslového požitku. Král vykonával plodonosné obřady s nadějí na lepší život v budoucnosti a Nārada Muni chtěl, aby se zřekl všech mentálních výmyslů. Již dříve bylo vysvětleno, že všechna těla na nebeských i pekelných planetách pocházejí z mentálních výmyslů a utrpení i požitky hmotného života se odehrávají pouze na mentální úrovni. Dochází k nim na voze mysli (mano-ratha). Proto je řečeno:
yasyāsti bhaktir bhagavaty akiñcanā
sarvair guṇais tatra samāsate surāḥ
harāv abhaktasya kuto mahad-guṇā
mano-rathenāsati dhāvato bahiḥ
“Ten, kdo je neochvějně oddán Nejvyšší Osobnosti Božství, má všechny dobré vlastnosti polobohů. Neoddaný však má pouze hmotné kvalifikace, jejichž hodnota je velice malá, neboť takový člověk jedná na mentální úrovni a je jisté, že propadne kouzlu oslňující hmotné energie.” (Bhāg. 5.18.12)
Dokud se živá bytost nestane oddaným Pána neboli dokud nevyvine plné vědomí Kṛṣṇy, bude nepochybně jednat na mentální úrovni a procházet různými druhy těl. Všechny vlastnosti, které jsou z hmotného hlediska považovány za dobré, nemají ve skutečnosti žádnou hodnotu, protože nikoho nezachrání z koloběhu zrození a smrti. Z toho plyne, že člověk by neměl mít žádné mentální touhy. Anyābhilāṣitā-śūnyaṁ jñāna-karmādy-anāvṛtam — má být zcela oproštěn od hmotných tužeb, filozofické spekulace a plodonosných činností. Nejlepší, co může udělat, je s příznivým postojem přijmout transcendentální oddanou službu Pánu. To je nejvyšší dokonalost lidského života.