SLOKA 68
sarve kramānurodhena
manasīndriya-gocarāḥ
āyānti bahuśo yānti
sarve samanaso janāḥ
sarve—všechny; krama-anurodhena—v časovém sledu; manasi—v mysli; indriya—smysly; gocarāḥ—prožité; āyānti—přicházejí; bahuśaḥ — mnoha způsoby; yānti—odcházejí; sarve—všechny; sa-manasaḥ—s myslí; janāḥ—živé bytosti.
Mysl živé bytosti nepřetržitě existuje v různých hrubých tělech a podle naší touhy po smyslovém požitku zaznamenává různé myšlenky. Ty se potom objevují v různých kombinacích, a proto někdy naše představy vypadají jako něco, co jsme nikdy předtím neviděli a o čem jsme ani neslyšeli.
Živá bytost může své činnosti v psím těle prožívat v mysli jiného těla, a proto se zdá, že o nich nikdy neslyšela a ani je nikdy neviděla. Přestože se tělo mění, mysl zůstává. I v tomto životě se nám někdy zdá o našem dětství. Ačkoliv nyní tyto události vypadají zvláštní, je třeba chápat, že jsou zaznamenány v naší mysli. Díky tomu je můžeme vidět ve svých snech. Převtělování duše je způsobené jemným tělem, které je skladištěm nejrůznějších hmotných tužeb. Dokud nejsme plně pohrouženi do vědomí Kṛṣṇy, hmotné touhy budou přicházet a odcházet. To je přirozenost mysli — myšlení, cítění a chtění. Dokud mysl nemedituje o lotosových nohách Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy, bude toužit po mnoha hmotných požitcích. Smyslové vjemy jsou v mysli zaznamenané v časovém sledu a projevují se jeden po druhém; proto živá bytost musí přijímat jedno tělo za druhým. Mysl plánuje hmotný požitek a hrubé tělo slouží jako nástroj pro uskutečnění těchto tužeb a plánů. Mysl je základna, na níž přicházejí a z níž odcházejí veškeré touhy. Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura proto zpívá:
guru-mukha-padma-vākya,
cittete kariyā aikya
āra nā kariha mane āśā
Narottama dāsa Ṭhākura každému radí, aby se držel zásady vykonávat pokyny duchovního mistra. Neměli bychom si přát nic jiného. Budeme-li přísně dodržovat usměrňující zásady podle nařízení duchovního mistra, mysl se postupně naučí netoužit po ničem jiném než po službě Kṛṣṇovi. Taková příprava je dokonalostí života.