SLOKA 71
supti-mūrcchopatāpeṣu
prāṇāyana-vighātataḥ
nehate ’ham iti jñānaṁ
mṛtyu-prajvārayor api
supti—v hlubokém spánku; mūrccha—v mdlobách; upatāpeṣu—nebo při velkém šoku; prāṇa-ayana—pohybu životního vzduchu; vighātataḥ — kvůli zabránění; na—ne; īhate—myslí na; aham—já; iti—takto; jñānam—poznání; mṛtyu—při umírání; prajvārayoḥ—nebo při vysoké horečce; api—také.
V hlubokém spánku, v mdlobách, při velkém šoku z nějaké těžké ztráty, v okamžiku smrti nebo při vysoké horečce se zastaví pohyb životního vzduchu. Tehdy živá bytost přestává ztotožňovat své tělo se svým vlastním já.
Hloupí lidé popírají existenci duše, ale skutečností je, že když spíme, zapomínáme na totožnost hmotného těla, a když jsme vzhůru, zapomínáme na totožnost jemného těla. Jinými slovy, při spánku zapomínáme na činnosti hrubého těla, a když jsme činní v hrubém těle, zapomínáme na činnosti ve spánku. Oba stavy — spánek i bdění — jsou ve skutečnosti výtvory iluzorní energie. Samotná živá bytost nemá nic společného ani s činnostmi spánku, ani s činnostmi takzvaného bdění. Když člověk hluboce spí nebo když omdlí, zapomene na své hrubé tělo. Stejná situace nastává při působení chloroformu nebo jiného uspávacího prostředku, a proto živá bytost při chirurgické operaci necítí bolest ani požitek. Podobně když je člověk náhle šokován nějakou velkou ztrátou, zapomene na své ztotožňování se s hmotným tělem. V okamžiku smrti, kdy teplota těla stoupne na 42 stupňů Celsia, živá bytost upadne do kómatu a nedokáže určit totožnost svého hrubého těla. V těchto případech je životní vzduch, který koluje v těle, zaškrcen a živá bytost zapomíná na své ztotožňování se s hmotným tělem. Kvůli naší neznalosti duchovního těla a jeho činností, která má příčinu v tom, že nemáme v tomto ohledu žádné zkušenosti, v nevědomosti měníme jedno falešné pojetí za druhé. Někdy jednáme ve vztahu k hrubému tělu a někdy ve vztahu k jemnému. Budeme-li Kṛṣṇovou milostí jednat ve svém duchovním těle, budeme moci hrubé i jemné tělo transcendovat. Jinými slovy, postupně se můžeme naučit jednat na úrovni duchovního těla. V Nārada-pañcarātře stojí: hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-sevanaṁ bhaktir ucyate — oddaná služba znamená zaměstnat duchovní tělo a duchovní smysly ve službě Pánu. Potom akce a reakce hrubého a jemného těla ustanou.