SLOKA 37
teṣāṁ vicaratāṁ padbhyāṁ
tīrthānāṁ pāvanecchayā
bhītasya kiṁ na roceta
tāvakānāṁ samāgamaḥ
teṣām—jejich; vicaratām—kteří cestují; padbhyām—jejich nohama; tīrthānām—svatá místa; pāvana-icchayā—s touhou očistit; bhītasya—materialisty, kteří mají vždy strach; kim—proč; na—ne; roceta—těšilo; tāvakānām—Tvých oddaných; samāgamaḥ—setkání.
Drahý Pane, Tvoji osobní společníci, oddaní, cestují po celém světě, aby očistli i svatá poutní místa. Není snad těm, kdo se skutečně bojí hmotné existence, taková činnost příjemná?
Existují dva druhy oddaných — goṣṭhānandī a bhajanānandī. Slovo bhajanānandī označuje oddaného, který se nestěhuje a zůstává na jednom místě. Tento oddaný je neustále zaměstnaný oddanou službou Pánu. Zpívá mahā-mantru podle pokynů mnoha ācāryů minulosti a někdy chodí kázat. Goṣṭhānandī je ten, kdo si přeje zvyšovat počet oddaných na celém světě. Neustále cestuje, aby očišťoval celý svět a lidi, kteří v něm žijí. Caitanya Mahāprabhu doporučoval:
pṛthivīte āche yata nagarādi grāma
sarvatra pracāra haibe mora nāma
Pán Caitanya Mahāprabhu chtěl, aby Jeho stoupenci cestovali po celém světě a kázali v každém městě a vesnici. V Caitanya-sampradāyi musí ti, kdo se přísně řídí zásadami Pána Caitanyi, cestovat a kázat Jeho poselství, což je totéž jako kázat slova Kṛṣṇy (Bhagavad-gītu) a Śrīmad-Bhāgavatam. Čím více oddaní káží principy kṛṣṇa-kathā, tím více lidí na celém světě z toho bude mít prospěch.
Oddaní, jako je velký mudrc Nārada, kteří cestují všude a káží, se nazývají goṣṭhānandī. Nārada Muni putuje bez ustání po celém vesmíru a jeho jediným cílem je vytvářet různé nové oddané. Dokonce i lovce změnil v oddaného, a také Dhruva Mahārāja a Prahlāda se stali oddanými jeho přičiněním. Všichni oddaní jsou ve skutečnosti dlužníky velkého mudrce Nārady, který putuje nebem i peklem. Oddaný Pána se nebojí ani pekla. Chodí kázat o slávě Pána všude — i do pekla — protože pro něho neexistuje mezi nebem a peklem rozdíl.
nārāyaṇa-parāḥ sarve
na kutaścana bibhyati
svargāpavarga-narakeṣv
api tulyārtha-darśinaḥ
“Čistý oddaný Nārāyaṇa nemá nikdy strach jít kamkoliv. Nebe a peklo pro něho znamenají jedno a totéž.” (Bhāg. 6.17.28) Takoví oddaní, kteří cestují po celém světě, osvobozují ty, kdo se skutečně bojí hmotné existence. Některé lidi již hmotná existence znechutila, neboť jsou zmateni a zklamáni hmotným požitkem, a jiní lidé, kteří jsou inteligentní, mají zájem pochopit Nejvyššího Pána. Obě skupiny mohou využít přítomnosti oddaného, jenž cestuje po celém světě.
Když jde oddaný na poutní místo, jeho cílem je toto svaté místo očistit. Ve svatých vodách poutních míst se koupe mnoho hříšných lidí. Přicházejí se vykoupat ve vodách Gangy a Yamuny na místech, jako je Prayāg, Vṛndāvan a Mathurā. Takto se hříšní lidé očistí, ale zanechávají na svatých poutních místech své hříšné akce a reakce. Oddaný, který se tam přijde vykoupat, tyto reakce hříšných lidí odstraní. Tīrthī-kurvanti tīrthāni svāntaḥ-sthena gadā-bhṛtā (Bhāg. 1.13.10). Jelikož oddaný nosí Nejvyššího Pána neustále ve svém srdci, každé místo, na které přijde, se stane svatým poutním místem vhodným pro pochopení Nejvyšší Osobnosti Božství. Každý je proto povinen stýkat se s čistým oddaným, a tak se zbavit hmotného znečištění. Všichni by měli využít přítomnosti cestujících oddaných, kteří usilují o jediné — osvobodit podmíněné duše ze zajetí māyi.