SLOKA 10

Slovo śaukra-janma znamená “zrození umožněné vypuštěním semene”. Takto se rodí i zvířata. Člověk však může toto zrození vylepšit, jak se doporučovalo ve védské civilizaci. Před zrozením, před spojením otce a matky, je nutné vykonat obřad zvaný garbhādhāna-saṁskāra, který se zvláště doporučuje vyšším třídám, zejména brāhmaṇům. V śāstrách je řečeno, že opomíjí-li vyšší třídy garbhādhāna-saṁskāru, celý rod se změní v śūdry. Dále je řečeno, že v tomto věku Kali je každý śūdrou, jelikož se nevykonává garbhādhāna-saṁskāra. Takový je védský systém. Systém pāñcarātrika ovšem říká, že i když je kvůli zanedbání garbhādhāna-saṁskāry každý śūdrou, má-li někdo byť jen nepatrný sklon rozvíjet vědomí Kṛṣṇy, má dostat příležitost pokročit na transcendentální úroveň oddané služby. Naše hnutí pro vědomí Kṛṣṇy se řídí těmito zásadami pāñcarātrika-vidhi, jak doporučoval Śrīla Sanātana Gosvāmī, který prohlásil:

“Stejně jako se zvonovina změní po smíchání se rtutí ve zlato, tak i člověk, který není čistý jako ryzí zlato, se pouhým zasvěcením může změnit v brāhmaṇu neboli dviju.” (Hari-bhakti-vilāsa 2.12) Je-li tedy někdo zasvěcen náležitou osobou, lze ho ihned považovat za dvojzrozeného. V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy proto dáváme studentům první zasvěcení a dovolujeme jim zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. Pokud pravidelně zpívají Hare Kṛṣṇa mahā-mantru a dodržují usměrňující zásady, kvalifikují se pro zasvěcení na brāhmaṇu, neboť kdo není kvalifikovaný brāhmaṇa, nemůže uctívat Pána Viṣṇua. To se nazývá yājñika-janma. V naší společnosti pro vědomí Kṛṣṇy nemůže nikdo vstoupit do kuchyně nebo místnosti Božstev a vykonávat příslušné povinnosti, dokud není dvakrát zasvěcený — poprvé zpíváním Hare Kṛṣṇa a podruhé Gāyatrī mantrou. Jakmile však dospěje na úroveň uctívání Božstev, jeho předchozí zrození nehraje žádnou roli.

“I když se člověk narodil v rodině caṇḍālů, stává se nejlepším z brāhmaṇů, pokud oddaně slouží Pánu. I brāhmaṇa je však na úrovni nejnižšího pojídače psů, nevykonává-li oddanou službu.” Je-li někdo pokročilý v oddané službě, není důležité, zda se narodil v rodině caṇḍālů, jelikož se očistí. Śrī Prahlāda Mahārāja řekl:

I brāhmaṇa se všemi bráhmanskými předpoklady je považován za pokleslého, staví-li se odmítavě k uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství. Je-li však někdo připoutaný ke službě Pánu, proslaví se, i když se narodil v rodině caṇḍālů. Takový caṇḍāla může osvobodit nejen sebe, ale i všechny své předky. Pyšný brāhmaṇa, který nevykonává oddanou službu, nemůže osvobodit ani sám sebe, natož svou rodinu. Śāstry uvádějí mnoho příkladů, jak se i brāhmaṇa stal kṣatriyou, vaiśyou, śūdrou či mlecchou a nebyl již více brāhmaṇou. A mnohé příklady dokládají, jak člověk narozený jako kṣatriya či vaiśya, nebo dokonce ještě níže, dosáhl zasvěcením v osmnácti letech bráhmanské úrovně. Nārada Muni proto říká:

Není pravda, že člověk narozený v bráhmanské rodině je automaticky brāhmaṇou. Má lepší šanci se jím stát, ale nelze ho přijímat jako brāhmaṇu, dokud nesplní všechny bráhmanské kvalifikace. Má-li na druhou stranu śūdra bráhmanské kvalifikace, je třeba ho okamžitě považovat za brāhmaṇu. To podporují mnohé citáty z Bhāgavatamu, Mahābhāraty, Bharadvāja-saṁhity a Pañcarātry, jakož i mnoha jiných písem.

Co se týče délky života polobohů, o Pánu Brahmovi je řečeno:

Délka jednoho Brahmova dne je tisícinásobkem délky čtyř yug, která je celkem 4 320 000 let. Stejně dlouhá je Brahmova noc. Brahmā žije sto let sestávajících z takových dnů a nocí. Slovo vibudhāyuṣā vyjadřuje, že i když je někdo obdařen dlouhým životem, je mu to k ničemu, není-li oddaným. Každá živá bytost je věčným služebníkem Nejvyššího Pána, a dokud nedosáhne úrovně oddané služby, je její dlouhý život, dobrý původ, slavné činnosti a vše ostatní prázdné a zbytečné.