SLOKA 21
pūṣṇo hy apātayad dantān
kāliṅgasya yathā balaḥ
śapyamāne garimaṇi
yo ’hasad darśayan dataḥ
pūṣṇaḥ—Pūṣovi; hi—jelikož; apātayat—vyrazil; dantān—zuby; kāliṅgasya—krále Kaliṅgy; yathā—jako; balaḥ—Baladeva; śapyamāne—když byl proklínaný; garimaṇi—Pán Śiva; yaḥ—kdo (Pūṣā); ahasat—usmíval se; darśayan—ukazoval; dataḥ—zuby.
Stejně jako Baladeva při hře v kostky na Aniruddhově svatbě vyrazil zuby Dantavakrovi, králi Kaliṅgy, vyrazil Vīrabhadra nejprve zuby Dakṣovi, který je ukazoval, když proklínal Pána Śivu, a poté i Pūṣovi, který je také ukazoval, když se při kletbě souhlasně usmíval.
Zde je zmínka o svatbě Aniruddhy, jednoho z vnuků Pána Kṛṣṇy. Aniruddha unesl dceru Dantavakry, ale byl zajat a uvězněn. V okamžiku, kdy ho za tento únos čekal trest, se objevili vojáci z Dvāraky v čele s Balarāmem a následoval boj kṣatriyů. Takové souboje byly běžné; zvláště při svatebních slavnostech, na kterých vládla vyzývavá nálada. Projevy této nálady se neobešly bez soubojů, které většinou končily neštěstím a smrtí. Po bitvě se obě strany sešly k dohodě a celou záležitost urovnaly. Dakṣova yajña se v mnohém podobala takové události. Śivovi vojáci potrestali všechny bez rozdílu — Dakṣu, polobohy Bhagu a Pūṣu a také Bhṛgu Muniho — ale vše mělo dobrý konec. Tato nálada vzájemného boje nepramenila nutně z nepřátelství. Každý z přítomných byl velice mocný a chtěl předvést své schopnosti prostřednictvím védských manter a mystických sil, a proto na Dakṣově yajñi různé strany názorně ukázaly všechna tato bojová umění.