SLOKA 41
tathāpare siddha-gaṇā maharṣibhir
ye vai samantād anu nīlalohitam
namaskṛtaḥ prāha śaśāṅka-śekharaṁ
kṛta-praṇāmaṁ prahasann ivātmabhūḥ
tathā—tak; apare—ostatní; siddha-gaṇāḥ—Siddhové; mahā-ṛṣibhiḥ — spolu s velkými mudrci; ye—kdo; vai—opravdu; samantāt—ze všech stran; anu—po; nīlalohitam—Pánu Śivovi; namaskṛtaḥ—poklonili se; prāha—řekl; śaśāṅka-śekharam—Pánu Śivovi; kṛta-praṇāmam—poté, co mu vzdal úctu; prahasan—s úsměvem; iva—jako; ātmabhūḥ—Pán Brahmā.
Pánu Brahmovi se poklonili také všichni mudrci, jako Nārada a další, kteří seděli po boku Pána Śivy. Když jej všichni náležitě uctili, s úsměvem promluvil k Pánu Śivovi.
Pán Brahmā věděl, že Pána Śivu lze nejen snadno uspokojit, ale i snadno rozzlobit, a proto se usmíval. Obával se, že Pán Śiva se stále hněvá následkem ztráty své manželky a Dakṣovy urážky, a jeho úsměv měl tuto obavu zakrýt. Potom oslovil Pána Śivu následovně.