SLOKA 33
patnya ūcuḥ
yajño ’yaṁ tava yajanāya kena sṛṣṭo
vidhvastaḥ paśupatinādya dakṣa-kopāt
taṁ nas tvaṁ śava-śayanābha-śānta-medhaṁ
yajñātman nalina-rucā dṛśā punīhi
patnyaḥ ūcuḥ—manželky vykonavatelů oběti řekly; yajñaḥ—oběť; ayam—tato; tava—Tebe; yajanāya—uctívání; kena—Brahmou; sṛṣṭaḥ—uspořádaná; vidhvastaḥ—zničená; paśupatinā—Pánem Śivou; adya — dnes; dakṣa-kopāt—ze zlosti na Dakṣu; tam—to; naḥ—naše; tvam — Ty; śava-śayana—mrtvá těla; ābha—jako; śānta-medham—nehybná těla obětních zvířat; yajña-ātman—ó vládce oběti; nalina—lotos; rucā—krásný; dṛśā—pohledem Tvých očí; punīhi—posvěť.
Manželky kněží, kteří vykonávali obřady, řekly: Drahý Pane, tato oběť byla připravena pod vedením Pána Brahmy. Pán Śiva se však bohužel rozhněval na Dakṣu, zpustošil celé obětiště a obětní zvířata zde leží mrtvá. Z věcí potřebných k yajñi tedy nezbylo vůbec nic. Pohledem Tvých lotosových očí se tato obětní aréna může stát znovu posvátnou.
Zvířata se obětovala proto, aby dostala nový život — to byl důvod jejich přítomnosti v aréně. Obětováním a oživením zvířete se ověřovala účinnost síly manter. Když Pán Śiva zmařil Dakṣovu yajñu, byla některá ze zvířat bohužel usmrcena. (Jedno z nich muselo obětovat svou hlavu, aby ji dostal Dakṣa.) Všude ležela jejich mrtvá těla, původní obětiště se změnilo na pohřebiště a skutečný význam yajñi se vytratil.
Manželky kněží se proto obrátily na Pána Viṣṇua, nejvyšší cíl obětních obřadů, aby Svou bezpříčinnou milostí pohlédl na obětiště, a umožnil tak pokračování yajñi. Význam těchto veršů je, že zvířata se nemají bezdůvodně zabíjet. Jejich obětování mělo ověřit účinnost manter — pokud byla mantra správně vyslovena, vrátil se obětovanému zvířeti nejen život, ale i mládí. Zvířata se nemají zabíjet, jako to učinil Pán Śiva, aby nahradil Dakṣovu hlavu hlavou kozy. Bývalo příjemné vidět obětování a následné omlazení zvířat, ale v tomto případě byla celá příznivá atmosféra ztracena. Ženy kněží prosily Pána Viṣṇua, aby Svým pohledem zvířata vzkřísil a vrátil celé yajñi její příznivý charakter.