SLOKA 44
vidyādharā ūcuḥ
tvan-māyayārtham abhipadya kalevare ’smin
kṛtvā mamāham iti durmatir utpathaiḥ svaiḥ
kṣipto ’py asad-viṣaya-lālasa ātma-mohaṁ
yuṣmat-kathāmṛta-niṣevaka udvyudasyet
vidyādharāḥ—Vidyādharové; ūcuḥ—řekli; tvat-māyayā—Tvou vnější energií; artham—lidské tělo; abhipadya—poté, co obdržela; kalevare — v těle; asmin—tomto; kṛtvā—mylně ztotožňující; mama—moje; aham — já; iti—takto; durmatiḥ—neznalá osoba; utpathaiḥ—špatnými cestami; svaiḥ—svým vlastnictvím; kṣiptaḥ—pomatená; api—i; asat—dočasné; viṣaya-lālasaḥ—štěstí v předmětech smyslového vnímání; ātma-moham — klamná představa těla jako sebe samého; yuṣmat—o Tobě; kathā—náměty; amṛta—nektar; niṣevakaḥ—vychutnává; ut—z dálky; vyudasyet—může být vysvobozen.
Vidyādharové řekli: Drahý Pane, lidská životní podoba je určená k dosažení nejvyšší dokonalosti. Živá bytost se však pod vlivem māyi, Tvé vnější energie, mylně ztotožňuje s tělem a hmotnou energií a snaží se nalézt štěstí v hmotném požitku. Je svedena na scestí a neustále usiluje o dočasné, iluzorní štěstí. Tvé transcendentální skutky jsou ale tak mocné, že každý, kdo o nich naslouchá a kdo je opěvuje, může být z iluze vysvobozen.
Lidská životní podoba se nazývá arthada, neboť toto tělo umožňuje vtělené duši dosáhnout nejvyšší dokonalosti. Prahlāda Mahārāja řekl, že navzdory své dočasnosti může být tělo jedinečným prostředkem pro dosažení nejvyššího úspěchu. V postupné evoluci od nižších forem života k vyšším je lidská podoba velkým darem. Māyā je ale tak silná, že i když jsme dostali tento cenný dar lidského těla, přejeme si spíše dočasné hmotné štěstí a zapomínáme na skutečný cíl života. Přitahují nás věci, které nemají trvání, počínaje samotným dočasným tělem. Jedinou možností, jak se vysvobodit z tohoto hrozného stavu, je věnovat se transcendentálnímu zpívání a poslouchání svatého jména Nejvyššího Pána: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Slova yuṣmat-kathāmṛta-niṣevakaḥ znamenají “ti, kdo vychutnávají nektar námětů o Tobě, Pane”. Existují dvě knihy vyprávění, které se zvláště týkají Kṛṣṇových slov a činností. Bhagavad-gītā zaznamenává pokyny Pána Kṛṣṇy a Śrīmad-Bhāgavatam obsahuje výhradně náměty o Kṛṣṇovi a Jeho oddaných. Nalezneme v nich skutečný nektar Kṛṣṇových slov. Ti, kdo šíří poselství těchto dvou védských textů, dokáží velmi rychle ukončit iluzorní stav podmíněné existence, kterou nám vnucuje māyā. Podstatou iluzorního stavu je, že podmíněná duše nepátrá po své duchovní totožnosti. Místo toho soustřeďuje veškerou pozornost na vnější tělo, které existuje pouhý okamžik a bude zničeno, jakmile nastane jeho čas. Živá bytost se pak bude muset přestěhovat do dalšího těla a žít v úplně jiném prostředí. Vlivem māyi se i v něm bude cítit spokojená. Toto kouzlo māyi se nazývá āvaraṇātmikā śakti, protože je tak silné, že živá bytost je spokojená i v sebeodpornějších podmínkách. Dokáže být šťastná dokonce i tehdy, když se narodí jako červ, který žije ve vnitřnostech mezi výkaly a močí. Takový je zahalující vliv māyi. Lidské tělo nám dává možnost pochopit svou situaci a je veliké neštěstí promarnit tuto příležitost. Způsobem, jak se vysvobodit z iluze māyi, je věnovat pozornost námětům o Kṛṣṇovi. Pán Caitanya učil, že není nutné měnit své současné postavení — stačí naslouchat o Kṛṣṇovi ze správných, autoritativních zdrojů. Pán Caitanya každému doporučoval šířit Kṛṣṇovo poselství. Říkal: “Staňte se všichni duchovními učiteli. Povězte každému, koho potkáte, o Kṛṣṇovi a Kṛṣṇových pokynech.” Mezinárodní společnost pro vědomí Kṛṣṇy má tento cíl. Nechceme po nikom, aby nejprve opustil své postavení, a potom přišel mezi nás. Místo toho vyzýváme každého, aby šel s námi a zpíval Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, protože víme, že když bude člověk zpívat a poslouchat náměty o Kṛṣṇovi, pocítí změnu — uvidí nové světlo a jeho život bude úspěšný.