SLOKA 36
athāpi me ’vinītasya
kṣāttraṁ ghoram upeyuṣaḥ
surucyā durvaco-bāṇair
na bhinne śrayate hṛdi
atha api — proto; me — moje; avinītasya — nepříliš pokorné; kṣāttram — kšatrijské chování; ghoram — netolerantní; upeyuṣaḥ — dosáhl; surucyāḥ — královny Suruci; durvacaḥ — krutých slov; bāṇaiḥ — šípy; na — ne; bhinne — probodané; śrayate — vězí; hṛdi — v srdci.
Drahý pane, jsem velice troufalý, když nepřijímám tvé pokyny, ale není to má vina. Jelikož jsem se narodil jako kṣatriya, krutá slova mé nevlastní matky Suruci mi probodla srdce. Nemohu v něm proto uchovat tvé cenné rady.
Srdce či mysl jsou jako hliněná nádoba — když praskne, nelze ji již nikdy vrátit do původního stavu. Tento příklad dává Dhruva Mahārāja Nāradovi Munimu. Říká, že krutá slova jeho nevlastní matky ho zasáhla do srdce jako šípy a natolik ho poznamenala, že toužil jen po jediném — odčinit její urážku. Protože se narodil z lůna Sunīti, opomíjené královny Mahārāje Uttānapādy, byl podle Suruci nezpůsobilý sedět nejen na trůnu, ale i na králově klíně. Jinými slovy, Suruci Dhruvovi Mahārājovi upírala právo být prohlášen za krále. Dhruva Mahārāja se proto rozhodl stát se králem důležitější planety, než je planeta Pána Brahmy, nejvyššího ze všech polobohů.
Dhruva Mahārāja Nāradovi nepřímo připomíná existenci čtyř druhů lidí s rozdílnou povahou — brāhmaṇů, kṣatriyů, vaiṣyů a śūdrů. Povaha jedné skupiny nepřísluší jiné skupině. Filozofický nadhled, o kterém se Nārada Muni zmiňoval, byl příznačný pro brāhmaṇu, ale pro kṣatriyu se vůbec nehodil. Dhruva otevřeně přiznává, že postrádá bráhmanskou pokoru, a nemůže proto filozofii Nārady Muniho přijmout.
Výroky Dhruvy Mahārāje poukazují na to, že není-li dítě vychováváno s ohledem na své vrozené sklony, nemůže svou povahu rozvinout. Povinností duchovních mistrů a učitelů bylo rozeznat vrozené sklony svých svěřenců a náležitě je zaměstnat v činnostech, které odpovídaly jejich mentalitě. Dhruva Mahārāja již dostal kšatrijskou výchovu, a nemohl tedy přijmout bráhmanskou filozofii.
V Americe můžeme názorně vidět tuto neslučitelnost kšatrijské a bráhmanské mentality. Mladí Američané, zvyklí na život śūdrů, nejsou vůbec schopni bojovat. Když jsou povoláni do armády, odmítají nastoupit, jelikož postrádají kšatrijskou mentalitu. To je příčinou velkého znepokojení ve společnosti. To, že chlapci nemají mentalitu kṣatriyů, neznamená, že jsou trénováni v rozvoji bráhmanských vlastností — vyrůstají jako śūdrové a vlivem znechucení se z nich stávají hippies. Když se však připojí k hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, které v Americe začalo, učí se žít jako praví brāhmaṇové, ačkoliv byli původně na nejnižší úrovni života śūdrů. Jelikož je hnutí pro vědomí Kṛṣṇy otevřené pro všechny, bráhmanské vlastnosti mohou získat i obyčejní lidé
To je největší potřeba současnosti, neboť opravdoví brāhmaṇové a kṣatriyové dnes neexistují. Kromě malého množství vaiśyů jsou dnes všichni śūdrové. Rozdělení společnosti na třídu brāhmaṇů, kṣatriyů, vaiśyů a śūdrů je vysoce vědecké. Brāhmaṇové jsou hlavou lidské společnosti, kṣatriyové jejími pažemi, vaiśyové představují její břicho a śūdrové jsou její nohy. Naše současná společnost má jen nohy a břicho, ale postrádá paže a hlavu. Výsledkem je všeobecný chaos. Je proto nezbytné do této pokleslé společnosti znovu zavést bráhmanské vlastnosti, aby se mohla pozvednout na nejvyšší úroveň duchovního vědomí.