SLOKA 57
svecchāvatāra-caritair
acintya-nija-māyayā
kariṣyaty uttamaślokas
tad dhyāyed dhṛdayaṅ-gamam
sva-icchā—Svou svrchovanou vůlí; avatāra—inkarnace; caritaiḥ—činnosti; acintya—nepředstavitelné; nija-māyayā—Svou vlastní energií; kariṣyati—vykonává; uttama-ślokaḥ—Nejvyšší Osobnost Božství; tat—to; dhyāyet—má se meditovat; hṛdayam-gamam—nesmírně přitažlivé.
Milý Dhruvo, tvé uctívání Božstva a recitování mantry třikrát denně musí doprovázet meditace o transcendentálních činnostech Nejvyššího Pána v Jeho různých inkarnacích, které projevuje Svou svrchovanou vůlí a prostřednictvím Svých osobních energií.
Oddaná služba zahrnuje devět předepsaných činností: naslouchání, opěvování, vzpomínání, uctívání, sloužení, obětování všeho Božstvu a podobně. Dhruva Mahārāja měl nejen meditovat o Pánově podobě, ale také myslet na transcendentální zábavy Pána v Jeho různých inkarnacích. Māyāvādští filozofové považují inkarnace Pána za rovnocenné obyčejným živým bytostem. To je však velký omyl. Skutky vykonané inkarnacemi Nejvyšší Osobnosti Božství nejsou nikdy vynuceny hmotnou přírodou. Slovo svecchā znamená, že se Pán zjevuje ze Své vlastní svrchované vůle. Podmíněná duše musí přijmout určité tělo na základě své karmy — dostává je od hmotné přírody pod dohledem Nejvyššího Pána. Pán se však těmto zákonům podrobovat nemusí. Zjevuje se kdy chce a kde chce prostřednictvím Své vnitřní energie. To je rozdíl mezi podmíněnou duší a Nejvyšším Pánem. Podmíněná duše přijímá určité tělo, napříkad prasečí, na základě své činnosti a rozhodnutí vyšší autority, hmotné přírody. Podoba kance, kterou v inkarnaci Varāhy přijímá Pán Kṛṣṇa, se však naprosto liší od podoby obyčejného prasete v tomto světě. Obrovská podoba Varāha-avatāra nemá v tomto světě obdoby a Jeho zjevení a odchod jsou pro nás nepředstavitelné. V Bhagavad-gītě je jasně řečeno, že Pán se zjevuje působením Své vnitřní energie za účelem ochrany oddaných a potrestání bezbožných. Oddaný má mít vždy na paměti, že Kṛṣṇa nikdy nepřichází jako obyčejný člověk nebo zvíře. Varāha-mūrti, inkarnace koně, inkarnace želvy — to vše jsou projevy Jeho vnitřní energie. V Brahma-saṁhitě je řečeno: ānanda-cinmaya-rasa-pratibhāvitābhiḥ — nikdo by se neměl mylně domnívat, že zjevení Pána v lidské či zvířecí podobě je totéž jako zrození obyčejné podmíněné duše, kterou zákony přírody nutí přijmout podobu zvířete, člověka nebo poloboha. Takovým uvažováním se člověk dopouští velkého přestupku. Pán Caitanya Mahāprabhu odsoudil stoupence māyāvādského učení právě proto, že urážejí Nejvyšší Osobnost Božství, neboť považují Pána a podmíněné živé bytosti za stejné po všech stránkách.
Dhruva dostal od Nārady radu, aby meditoval o zábavách Pána. Meditace o zábavách Pána je stejně účinná jako soustředění mysli na Pánovu podobu a na stejné úrovni je i zpívání různých jmen Pána, jako Hari, Govinda a Nārāyaṇa. Pro náš věk śāstry zvláště doporučují zpívání Hare Kṛṣṇa mantry: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare.