SLOKA 14
kalpānta etad akhilaṁ jaṭhareṇa gṛhṇan
śete pumān sva-dṛg ananta-sakhas tad-aṅke
yan-nābhi-sindhu-ruha-kāñcana-loka-padma-
garbhe dyumān bhagavate praṇato ’smi tasmai
kalpa-ante—na konci věku; etat—tento vesmír; akhilam—vše; jaṭhareṇa—do břicha; gṛhṇan—pohltí; śete—ulehne; pumān—Nejvyšší Osoba; sva-dṛk—hledící na Sebe; ananta—Śeṣa, neomezená bytost; sakhaḥ—ve společnosti; tat-aṅke—na Jeho klíně; yat—z Jehož; nābhi—pupku; sindhu—oceán; ruha—vyrostl; kāñcana—zlatá; loka—planeta; padma — lotosu; garbhe—na květu; dyumān—Pán Brahmā; bhagavate—Nejvyšší Osobnosti Božství; praṇataḥ—klanící se; asmi—jsem; tasmai—Jemu.
Můj milý Pane, Garbhodakaśāyī Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, pohltí na konci každého věku do Svého břicha vše projevené ve vesmíru. Ulehne na Śeṣa Nāga a z Jeho pupku vyroste zlatý lotos, na jehož květu se narodí Pán Brahmā. Ty jsi tento Nejvyšší Pán, a proto se Ti s úctou klaním.
Dhruva Mahārāja dokonale realizoval Nejvyšší Osobnost Božství. Vedy praví: yasmin vijñāte sarvam evaṁ vijñātaṁ bhavati — poznání získané transcendentální, bezpříčinnou milostí Pána je tak dokonalé, že oddaný se jeho prostřednictvím seznámí se všemi různými projevy Pána. Dhruva Mahārāja měl před sebou Pána Kṣīrodakaśāyī Viṣṇua a porozuměl i dalším Pánovým podobám — Garbhodakaśāyī Viṣṇuovi a Kāraṇodakaśāyī neboli Mahā-Viṣṇuovi. O Mahā-Viṣṇuovi říká Brahma-saṁhitā (5.48):
yasyaika-niśvasita-kālam athāvalambya
jīvanti loma-vilajā jagad-aṇḍa-nāthāḥ
viṣṇur mahān sa iha yasya kalā-viśeṣo
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
Když na konci každého věku zaniknou hmotné světy, vše vstupuje do těla Garbhodakaśāyī Viṣṇua, který leží na Śeṣa Nāgovi, další podobě Pána.
Kdo není oddaný, nemůže porozumět podobám Viṣṇua a jejich postavení vůči stvoření. Ateisté nechápou, jak může z pupku Garbhodakaśāyī Viṣṇua vyrůst stonek květiny. Považují všechny výroky śāster za vymyšlené příběhy. Neznalost Absolutní Pravdy a neochota naslouchat autoritám jen prohlubuje jejich ateismus, a proto nemohou pochopit Nejvyšší Osobnost Božství. Oddaný jako Dhruva Mahārāja naopak Pánovou milostí zná všechny projevy Pána a jejich postavení. Každý, kdo získá od Pána jen špetku milosti, může pochopit Jeho slávu. Ostatní mohou o Absolutní Pravdě jen spekulovat, ale nikdy Pána nepoznají. Transcendentální podoba, duchovní svět a duchovní činnosti v něm — to vše je bez kontaktu s oddaným Pána zcela nepochopitelné.