SLOKA 15
tvaṁ nitya-mukta-pariśuddha-vibuddha ātmā
kūṭa-stha ādi-puruṣo bhagavāṁs try-adhīśaḥ
yad-buddhy-avasthitim akhaṇḍitayā sva-dṛṣṭyā
draṣṭā sthitāv adhimakho vyatirikta āsse
tvam—Ty; nitya—věčně; mukta—osvobozený; pariśuddha—neposkvrněný; vibuddhaḥ—plný poznání; ātmā—Nejvyšší Duše; kūṭa-sthaḥ—neměnný; ādi—původní; puruṣaḥ—osoba; bhagavān—Pán, který má v plné míře šest vznešených vlastností; tri-adhīśaḥ—vládce tří kvalit; yat — z čehož; buddhi—intelektuálních činnosti; avasthitim—na všech stupních; akhaṇḍitayā—nepřerušeným; sva-dṛṣṭyā—transcendentálním pohledem; draṣṭā—jsi svědkem; sthitau—pro udržování (vesmíru); adhimakhaḥ — poživatel výsledků všech obětí; vyatiriktaḥ—jinak; āsse—jsi umístěn.
Můj Pane, Svým nepřerušeným transcendentálním pohledem vidíš vše, a jsi tudíž nejvyšším svědkem všech úrovní intelektuálních činností. Jsi věčně osvobozený, nacházíš se v kvalitě čistého dobra a existuješ beze změn v podobě Nadduše. Jsi původní Osobnost Božství, a protože máš v plné míře všech šest vznešených vlastností a věčně vládneš třem kvalitám hmotné přírody, lišíš se od obyčejných živých bytostí. Jako Pán Viṣṇu udržuješ chod celého vesmíru, ale současně zůstáváš stranou všeho a užíváš si výsledků všech obětí.
Námitka ateistů proti svrchovanosti Nejvyšší Osobnosti Božství zní, že pokud se Bůh zjevuje a odchází, uléhá a opět procitá, je jako kterákoliv jiná živá bytost. Dhruva Mahārāja zde poukazuje na podstatné rozdíly mezi Nejvyšší Osobností Božství a obyčejnými živými bytostmi. Říká například, že Pán je věčně osvobozený. Ať se zjeví kdykoliv, i v tomto hmotném světě, nikdy nepodléhá vlivu tří kvalit hmotné přírody. Je try-adhīśa, vládce tří guṇ. Z Bhagavad-gīty (7.14) se dozvídáme, že všechny živé bytosti jsou pod vlivem těchto tří guṇ (daivī hy eṣā guṇamayī mama māyā duratyayā). Vliv vnější energie Pána je velice silný, ale Pán, který je vládcem tří kvalit hmotné přírody, nikdy akcím a reakcím těchto kvalit nepodléhá. Īśopaniṣad proto učí, že Pán je neposkvrněný; nečistoty hmotného světa se Ho nedotknou. Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě, že hlupáci a darebáci Ho pokládají za obyčejného člověka. Nevědí nic o Jeho paraṁ bhāvam, věčném transcendentálním postavení mimo vliv hmotných nečistot.
Další rozdíl mezi Pánem a obyčejnou živou bytostí je, že živá bytost je neustále v temnotě. I když se nachází v kvalitě dobra, přesto mnoho věcí stále neví. Nejvyšší Osobnost Božství však zná minulost, přítomnost i budoucnost a ví o všem, co se děje v našich srdcích. V Bhagavad-gītě je tato skutečnost potvrzena slovy vedāhaṁ samatītāni. Pán není částí duše — je neměnnou Nejvyšší Duší a všechny živé bytosti jsou Jeho nedílné části. Pánova daiva-māyā nutí živé bytosti rodit se do tohoto hmotného světa, ale když se zjevuje Pán, činí tak prostřednictvím Své vnitřní energie, ātma-māyi. Živá bytost je navíc stále pod vládou času — má svou minulost, přítomnost a budoucnost. Podmíněná existence začíná zrozením a končí smrtí, ale Pán je ādi-puruṣa, původní osoba. Pán Brahmā se v Brahma-saṁhitě klaní ādi-puruṣovi, Govindovi, původní osobě, která nemá počátek. Hmotný svět naopak svůj počátek má. Vedānta učí (janmādy asya yataḥ), že vše se rodí z Nejvyššího, ale Sám Nejvyšší se nikdy nerodí. Pán vlastní všech šest vznešených vlastností v plné míře a nikdo se s Ním nemůže srovnávat. Je vládcem hmotné přírody, Jeho inteligence je naprosto neomylná, a ačkoliv udržuje celé stvoření, je stranou všeho. Vedy (Kaṭha Upaniṣad 2.2.13) praví: nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām — Pán je nejvyšším udržovatelem. Živé bytosti Mu musí sloužit prováděním obětí, neboť Pán je oprávněným poživatelem výsledků všech obětí. Každý z nás má proto zasvětit oddané službě Pánu svůj život, bohatství, inteligenci a slova. To je původní, přirozené postavení živé bytosti. Spánek Nejvyšší Osobnosti Božství na Oceánu příčin nelze v žádném případě srovnávat se spánkem obyčejných živých bytostí. Živá bytost se Nejvyššímu Pánu za žádných okolností nevyrovná. Jelikož se přívrženci māyāvādské filozofie s těmito závěry nemohou smířit, uchylují se k impersonalismu nebo voidismu.