SLOKA 36
maitreya uvāca
na vai mukundasya padāravindayo
rajo-juṣas tāta bhavādṛśā janāḥ
vāñchanti tad-dāsyam ṛte ’rtham ātmano
yadṛcchayā labdha-manaḥ-samṛddhayaḥ
maitreyaḥ uvāca—velký mudrc Maitreya pokračoval; na—nikdy; vai—jistě; mukundasya—Pána, který může udělit osvobození; pada-aravindayoḥ—lotosových nohou; rajaḥ-juṣaḥ—osoby toužící ochutnat prach; tāta—můj drahý Viduro; bhavādṛśāḥ—tak jako ty; janāḥ—osoby; vāñchanti—touží; tat—Jemu; dāsyam—sloužit; ṛte—bez; artham—zájmu; ātmanaḥ—pro sebe samotné; yadṛcchayā—automaticky; labdha—dosaženým; manaḥ-samṛddhayaḥ—považují se za velmi bohaté.
Velký Mudrc Maitreya pokračoval: Drahý Viduro, osobnosti jako ty, čistí oddaní lotosových nohou Mukundy (Nejvyššího Pána, Jenž může udělit osvobození), kteří neustále lpí na medu Jeho lotosových nohou, jsou za všech okolností spokojeni ve službě u lotosových nohou Pána. Proto Pána nikdy nežádají o hmotný blahobyt.
V Bhagavad-gītě Pán říká, že je nejvyšší poživatel, nejvyšší vlastník celého stvoření a nejlepší přítel všech živých bytostí. Ten, kdo tuto skutečnost dokonale zná, je neustále spokojený. Čistý oddaný nikdy nedychtí po žádném hmotném bohatství, ale karmī, jñānī a yogī vždy usilují o své vlastní štěstí. Karmī pracuje ve dne v noci, aby zlepšil svou hospodářskou situaci, jñānī se podrobuje přísné askezi za účelem osvobození a yogī rovněž podstupuje askezi praktikováním yogy, aby získal úžasné mystické síly. Oddaný však o tyto činnosti nemá zájem. Nechce ani mystické síly, ani osvobození, ani hmotný blahobyt. Je spokojený za všech podmínek, pokud může bez ustání sloužit Pánu. Nohy Pána se přirovnávají k lotosu, oplývajícímu šafránovým prachem. Oddaný neustále vychutnává med z lotosových nohou Pána, který nemůže ochutnat nikdo, kdo se nezbavil všech hmotných přání. Musí vykonávat své povinnosti v oddané službě, aniž by se nechal rozrušit proměnlivými hmotnými okolnostmi. Tento stav bez hmotných tužeb se nazývá niṣkāma. Niṣkāma neznamená vzdát se všech tužeb — to není možné. Živá bytost existuje věčně a nemůže žít bez tužeb. Musí mít touhy — to je příznak života. Když se nám doporučuje, abychom byli bez tužeb, znamená to, že bychom neměli toužit po ničem pro svůj vlastní smyslový požitek. Tomuto stavu mysli se říká niḥspṛha a pro oddaného je ideální. Hmotné podmínky každého z nás jsou již určeny předem. Oddaný je proto spokojen s podmínkami, které mu Pán dává, jak je řečeno v Īśopaniṣadě (tena tyaktena bhuñjīthāḥ). Tento postoj mu šetří čas pro realizaci vědomí Kṛṣṇy.