SLOKA 39-40
sad-aśvaṁ ratham āruhya
kārtasvara-pariṣkṛtam
brāhmaṇaiḥ kula-vṛddhaiś ca
paryasto ’mātya-bandhubhiḥ
śaṅkha-dundubhi-nādena
brahma-ghoṣeṇa veṇubhiḥ
niścakrāma purāt tūrṇam
ātmajābhīkṣaṇotsukaḥ
sat-aśvam—tažený krásnými koňmi; ratham—kočár; āruhya—usedl na; kārtasvara-pariṣkṛtam—jemně zdobený zlatem; brāhmaṇaiḥ—s brāhmaṇy; kula-vṛddhaiḥ—se staršími členy rodiny; ca—také; paryastaḥ—obklopený; amātya—důstojníky a ministry; bandhubhiḥ—a přáteli; śaṅkha—lastur; dundubhi—kotlů; nādena—za zvuku; brahma-ghoṣeṇa—recitací védských manter; veṇubhiḥ—fléten; niścakrāma—vyjel; purāt—z města; tūrṇam—spěšně; ātma-ja—syna; abhīkṣaṇa—vidět; utsukaḥ—velice dychtivý.
Král Uttānapāda velice dychtil spatřit tvář svého ztraceného syna. Usedl na zlatem jemně zdobený kočár tažený prvotřídními koňmi a společně s učenými brāhmaṇy, staršími členy rodiny, důstojníky, ministry a blízkými přáteli vyjel z města za příznivých zvuků lastur, tympánů, fléten a recitování védských manter, které zvěstovaly štěstí.