SLOKA 52
abhyarcitas tvayā nūnaṁ
bhagavān praṇatārti-hā
yad-anudhyāyino dhīrā
mṛtyuṁ jigyuḥ sudurjayam
abhyarcitaḥ—uctívaný; tvayā—tebou; nūnam—nicméně; bhagavān — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; praṇata-ārti-hā—vysvobozující Své oddané z největšího nebezpečí; yat—kdo; anudhyāyinaḥ—neustále meditují o; dhīrāḥ—velcí světci; mṛtyum—smrt; jigyuḥ—porazili; sudurjayam — kterou je velmi obtížné překonat.
Drahá královno, nepochybně jsi uctívala Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, který vysvobozuje Své oddané z největšího nebezpečí. Ti, kdo o Něm neustále meditují, překonávají zrození a smrt, což je dokonalost, které je velmi obtížné dosáhnout.
Během nepřítomnosti svého ztraceného syna Dhruvy Mahārāje nepřestala královna Sunīti meditovat o Nejvyšším Pánu, který může zachránit Své oddané z každého nebezpečí. V době, kdy byl Dhruva Mahārāja pryč z domova, podstupoval tvrdou askezi v lese Madhuvanu a jeho matka se navíc doma modlila k Nejvyššímu Pánu, aby ho ochránil od všeho zlého. Jak syn, tak matka tedy uctívali Pána a oba od Něho mohli získat to nejvyšší požehnání. Přídavným jménem sudurjayam se zde zdůrazňuje, že nikdo nedokáže zvítězit nad smrtí. Když Dhruva Mahārāja nebyl doma, jeho otec si myslel, že je mrtvý. Za normálních okolností by královský syn ve věku pouhých pěti let v lese zahynul, avšak milostí Nejvyšší Osobnosti Božství nejen přežil, ale navíc byl požehnán nejvyšší dokonalostí.