SLOKA 63
udyānāni ca ramyāṇi
vicitrair amara-drumaiḥ
kūjat-vihaṅga-mithunair
gāyan-matta-madhuvrataiḥ
udyānāni—zahrady; ca—také; ramyāṇi—překrásné; vicitraiḥ—různými; amara-drumaiḥ—se stromy z nebeských planet; kūjat—zpívajících; vihaṅga—ptáků; mithunaiḥ—s páry; gāyat—bzučení; matta—šílenými; madhu-vrataiḥ—s čmeláky.
Okolo královského paláce se rozprostíraly zahrady plné různých stromů, které tam byly dopraveny z nebeských planet. Na jejich větvích sladce zpívaly ptačí páry a napůl šílení čmeláci příjemně bzučeli.
Výraz amara-drumaiḥ, “se stromy z nebeských planet”, je velmi důležitý. Nebeské planety jsou známé jako Amaraloka neboli planety, kde se žije mnohem déle. Polobozi se tam dožívají deseti tisíce nebeských let, přičemž jeden jejich den se rovná šesti pozemským měsícům. Žijí podle času polobohů měsíce, roky a desetitisíciletí, a když vyčerpají výsledky svých zbožných činností, musí sestoupit znovu na Zemi. Tyto informace můžeme nalézt ve védské literatuře. Nejen lidé, ale i stromy na nebeských planetách se dožívají deseti tisíc let. Když i na Zemi je mnoho stromů, které žijí desetitisíce let, co říci o stromech na nebeských planetách? Musí žít mnoho desítek tisíc let, a některé cenné stromy jsou občas — jak se to děje i dnes — přesazovány z jednoho místa na druhé.
Na jiném místě je řečeno, že když Pán Kṛṣṇa navštívil se Svou manželkou Satyabhāmou nebeské planety, přinesl odtamtud na Zemi květinový strom pārijāta. Musel o něj ale bojovat s polobohy, kterým se nelíbilo, že chce odnést strom pārijāta z nebe na tuto planetu. Pārijāta byl pak zasazen v paláci Pána Kṛṣṇy, ve kterém žila královna Satyabhāmā. Stromy z nebeských planet jsou hodnotnější než pozemské, neboť jejich květy jsou nesmírně krásné a plody mají výbornou chuť. Z tohoto verše vyplývá, že Mahārāja Uttānapāda měl ve svých královských zahradách mnoho různých druhů takových stromů.