SLOKA 67
ātmānaṁ ca pravayasam
ākalayya viśāmpatiḥ
vanaṁ viraktaḥ prātiṣṭhad
vimṛśann ātmano gatim
ātmānam—sebe; ca—také; pravayasam—pokročilého věku; ākalayya—zvážil; viśāmpatiḥ—král Uttānapāda; vanam—do lesa; viraktaḥ—odpoutaný; prātiṣṭhat—odešel; vimṛśan—zamyslel se nad; ātmanaḥ—vlastního já; gatim—osvobození.
Poté, co vzal v úvahu svůj pokročilý věk a zamyslel se nad tím, co je dobré pro jeho duchovní já, odpoutal se král Uttānapāda od světských záležitostí a odešel do lesa.
Tak se chová rājarṣi. Král Uttānapāda byl vládcem celého světa a vlastnil velké bohatství, což byla jistě velice silná pouta. Moderní politici nejsou tak mocní jako králové na úrovni Mahārāje Uttānapādy, ale když získají chvilkovou politickou moc, lpí na svém postavení natolik, že se ho nevzdají, dokud je neodstraní krutá smrt nebo nezavraždí opoziční politická strana. V Indii jsme zažili, že politici neopouštějí své pozice, dokud nezemřou. Příklad Mahārāje Uttānapādy však svědčí o tom, že v dávných dobách tomu tak nebylo. Král Uttānapāda dosadil svého syna Dhruvu na královský trůn a ihned poté opustil palác. Existují tisíce příkladů takových králů, kteří se v pokročilém věku vzdali svých království a odešli do lesa podstoupit askezi. Vykonávání askeze je hlavní povinností lidského života. Podobně jako to Mahārāja Dhruva učinil v útlém mládí, jeho otec Mahārāja Uttānapāda uskutečnil totéž ve stáří. V moderní době není možné vzdát se domova a odejít do lesa vykonávat askezi, ale pokud lidé jakéhokoliv věku přijmou útočiště u hnutí pro vědomí Kṛṣṇy a začnou dodržovat jednoduché odříkání — zákaz požívání omamných látek, nedovoleného sexu, hazardování a jedení masa — a budou pravidelně zpívat Hare Kṛṣṇa mantru (šestnáct kol), nebude pro ně vůbec obtížné dosáhnout osvobození z tohoto hmotného světa.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k deváté kapitole čtvrtého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Dhruva Mahārāja se vrací domů.”