SLOKA 7
ekas tvam eva bhagavann idam ātma-śaktyā
māyākhyayoru-guṇayā mahad-ādy-aśeṣam
sṛṣṭvānuviśya puruṣas tad-asad-guṇeṣu
nāneva dāruṣu vibhāvasuvad vibhāsi
ekaḥ—jeden; tvam—Ty; eva—jistě; bhagavan—ó můj Pane; idam — tento hmotný svět; ātma-śaktyā—Tvou energií; māyā-ākhyayā—jménem māyā; uru—velmi mocnou; guṇayā—kterou tvoří kvality přírody; mahat-ādi—mahat-tattva atd.; aśeṣam—neomezená; sṛṣṭvā—po stvoření; anuviśya—po následném vstoupení; puruṣaḥ—Nadduše; tat—māyou; asat-guṇeṣu—do dočasně projevených kvalit; nānā—různě; iva—jako kdyby; dāruṣu—do kusů dřeva; vibhāvasu-vat—jako oheň; vibhāsi—jevíš se.
Můj Pane, jsi Svrchovaný, ale prostřednictvím Svých různých energií se projevuješ různě v duchovních a hmotných světech. Svou vnější silou tvoříš celkovou energii hmotného projevu a po stvoření vstupuješ do hmotného světa jako Nadduše. Jsi Nejvyšší Osoba, Jež prostřednictvím dočasných kvalit hmotné přírody tvoří různorodé projevy, stejně jako oheň při spalování dřeva různých tvarů hoří různými zářivými plameny.
Dhruva Mahārāja si uvědomoval, že Nejvyšší Pán, Absolutní Pravda, jedná prostřednictvím Svých různých energií. Nestává se prázdným, neosobním, a díky tomu všepronikajícím. Stoupenci māyāvādské filozofie se domnívají, že jelikož Absolutní Pravda prostupuje celým vesmírem, nemá osobní podobu. Dhruva Mahārāja, který zrealizoval závěr Ved, však říká: “Svou energií pronikáš celým vesmírným projevem.” Ve své podstatě je tato energie duchovní, ale jelikož dočasně jedná v hmotném světě, nazývá se māyā, iluzorní energie. Na všechny bytosti kromě oddaných působí Pánova energie jako vnější energie. Dhruva Mahārāja to věděl a chápal také, že energie a energetický zdroj jsou jedno a totéž. Energii nelze od jejího zdroje oddělit.
Zde je potvrzena existence Paramātmy, Nadduše, jakožto aspektu Nejvyšší Osobnosti Božství. Prvotní, duchovní energie Pána oživuje hmotnou energii, a mrtvé tělo tak vypadá jako živé. Voidističtí filozofové si myslí, že se v hmotném těle za jistých podmínek objevují známky života, ale skutečností je, že hmotné tělo samo o sobě nemůže jednat. I stroje jsou poháněné cizí energií — elektřinou, parou atd. V tomto verši se uvádí, že hmotná energie jedná v různých hmotných tělech, stejně jako oheň hoří různě v různém dřevě, podle jeho velikosti a druhu. V případě oddaného se tatáž energie mění v duchovní; to je možné díky tomu, že energie je původně duchovní, a nikoliv hmotná. V śāstrách je řečeno: viṣṇu-śaktiḥ parā proktā. Původní energie inspiruje oddaného, který tak zaměstnává celé tělo ve službě Pánu. Stejná energie působí také jako vnější energie, která zaměstnává neoddané v hmotných činnostech, určených ke smyslovému požitku. Rozdíl mezi māyou a sva-dhāmou spočívá v tom, že sva-dhāma působí na oddané, zatímco na neoddané působí māyā.