SLOKA 24
atha ca duhitaraṁ prajāpater viśvakarmaṇa upayeme barhiṣmatīṁ nāma tasyām u ha vāva ātmajān ātma-samāna-śīla-guṇa-karma-rūpa-vīryodārān daśa bhāvayām babhūva kanyāṁ ca yavīyasīm ūrjasvatīṁ nāma.
atha—poté; ca—také; duhitaram—dceru; prajāpateḥ—jednoho z Prajāpatiů pověřených zvyšováním počtu obyvatelstva; viśvakarmaṇaḥ—jménem Viśvakarmā; upayeme—oženil se s; barhiṣmatīm—Barhiṣmatī; nāma—jménem; tasyām—s ní; u ha—jak je oslavováno; vāva—úžasné; ātma-jān—syny; ātma-samāna—přesně takové, jako byl on; śīla—charakter; guṇa—vlastnosti; karma—činnosti; rūpa—krása; vīrya—chrabrost; udārān—jejichž velkodušnost; daśa—deset; bhāvayām babhūva—zplodil; kanyām—dceru; ca—také; yavīyasīm—ze všech nejmladší; ūrjasvatīm — Ūrjasvatī; nāma—jménem.
Poté se Mahārāja Priyavrata oženil s Barhiṣmatī, dcerou Prajāpatiho Viśvakarmy, s níž zplodil deset synů, kteří se mu vyrovnali krásou, charakterem, velkodušností a dalšími vlastnostmi. Zplodil také dceru, jež byla ze všech nejmladší a jmenovala se Ūrjasvatī.
Mahārāja Priyavrata nejenže přijal vládní povinnosti, aby splnil nařízení Pána Brahmy, ale také se oženil s Barhiṣmatī, dcerou Viśvakarmy, jednoho z Prajāpatiů. Jelikož získal dokonalé transcendentální poznání, mohl se vrátit domů a vládnout jako brahmacārī. Místo toho však po návratu k životu v domácnosti přijal také manželku. Zásadou je, že když se někdo stane gṛhasthou, musí žít v tomto stavu příkladně; to znamená pokojně žít se svou manželkou a dětmi. Když Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi zemřela první žena, matka Ho požádala, aby se oženil podruhé. Bylo Mu dvacet let a ve věku dvaceti čtyř let měl přijmout sannyās, ale přesto se na žádost Své matky znovu oženil. Řekl jí: “Dokud jsem hospodář, musím mít manželku, protože život hospodáře neznamená žít doma. Skutečný život hospodáře znamená žít v domě s manželkou.”
Tři slova jsou zde velice významná — u ha vāva. Tato slova se používají pro vyjádření úžasu. Priyavrata Mahārāja složil slib odříkání, ale přijmout manželku a plodit děti nemá s cestou odříkání nic společného — jsou to činnosti spojené s cestou požitku. To, že Priyavrata Mahārāja, který kráčel cestou odříkání, nyní přijal cestu požitku, tedy vyvolávalo velký úžas.
Někdy jsme kritizováni, neboť přestože jsem sannyāsī, zúčastňuji se svatebních obřadů svých žáků. Musíme však vysvětlit, že jelikož jsme začali vytvářet společnost vědomou si Kṛṣṇy a v lidské společnosti musí také existovat ideální manželství, musíme se v zájmu náležitého ustanovení takové ideální společnosti podílet na oddávání některých jejích členů, přestože jsme přijali cestu odříkání. Ti, kdo nemají příliš velký zájem o ustanovení daiva-varṇāśramy, transcendentálního systému čtyř společenských řádů a čtyř duchovních stavů, se tomu mohou divit. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura si ovšem přál obnovit daiva-varṇāśramu. V tomto systému nelze nikomu přiznat společenské postavení na základě dědičného práva, neboť v Bhagavad-gītě je řečeno, že určujícími hledisky jsou guṇa a karma, vlastnosti a činnosti. Daiva-varṇāśrama je přesně tím, co je třeba postupně vyvinout na celém světě, aby bylo umožněno šíření vědomí Kṛṣṇy. Hloupé kritiky to možná udiví, ale toto je jedna z úloh společnosti, která si je vědomá Kṛṣṇy.