SLOKA 40
bhū-saṁsthānaṁ kṛtaṁ yena
sarid-giri-vanādibhiḥ
sīmā ca bhūta-nirvṛtyai
dvīpe dvīpe vibhāgaśaḥ
bhū-saṁsthānam—situace na Zemi; kṛtam—učiněná; yena—kým; sarit—řekami; giri—kopci a horami; vana-ādibhiḥ—lesy atd.; sīmā—hranice; ca—také; bhūta—různých národů; nirvṛtyai—aby ukončil boje; dvīpe dvīpe—na různých ostrovech; vibhāgaśaḥ—odděleně.
“Pro ukončení sporů mezi různými národy vyznačil hranice podél řek, na hřebenech hor a při okrajích lesů, aby nikdo neoprávněně nevstupoval na cizí území.”
Lidé dodnes následují příklad Mahārāje Priyavraty ve vymezování hranic států. Jak je zde naznačeno, různým druhům lidí je dáno obývat různá území, která jsou zde označena jako ostrovy, a za tím účelem je třeba stanovit pomocí řek, lesů a pohoří jejich hranice. To je rovněž uvedeno ve vztahu k Mahārājovi Pṛthuovi, který se narodil z mrtvého těla svého otce prostřednictvím zákroku velkých mudrců. Otec Mahārāje Pṛthua byl velice hříšný, a proto se z jeho mrtvého těla nejprve narodil černý muž jménem Niṣāda. Rase Naiṣāda bylo dáno žít v lese, protože se jedná o rozené zloděje a ničemy. Zvířatům je dáno žít v různých lesích a horách a lidé, kteří jsou jako zvířata, mají osudem určeno žít rovněž na takových místech. Člověk nemůže dosáhnout úrovně civilizovaného života, dokud nedospěje k vědomí Kṛṣṇy, neboť příroda mu předurčila žít v situaci, která odpovídá jeho karmě a stykům s hmotnými kvalitami (guṇami). Jestliže lidé chtějí žít v souladu a míru, musí začít rozvíjet vědomí Kṛṣṇy, neboť dokud jsou pohrouženi v tělesném pojetí života, nemohou dospět na nejvyšší úroveň. Mahārāja Priyavrata rozdělil povrch Země na různé ostrovy, aby každá skupina lidí mohla žít v klidu a nepotýkat se s druhými. Moderní představa národní příslušnosti se postupně vyvinula z rozdělení, které vytvořil Mahārāja Priyavrata.