SLOKA 10
gandhākṛti-sparśa-rasa-śravāṁsi
visarga-raty-arty-abhijalpa-śilpāḥ
ekādaśaṁ svīkaraṇaṁ mameti
śayyām ahaṁ dvādaśam eka āhuḥ
gandha—vůně; ākṛti—podoba; sparśa—dotek; rasa—chuť; śravāṁsi—a zvuk; visarga—vyměšování; rati—pohlavní styk; arti—pohyb; abhijalpa—řeč; śilpāḥ—uchopování či upouštění; ekādaśam—jedenácté; svīkaraṇam—přijímané jako; mama—moje; iti—takto; śayyām—toto tělo; aham—já; dvādaśam—dvanácté; eke—někteří; āhuḥ—říkají.
Zvuk, dotek, podoba, chuť a vůně jsou předměty vnímání pěti poznávacích smyslů. Řeč, dotek, pohyb, vyměšování a pohlavní styk jsou funkce činných smyslů. Kromě toho existuje ještě další pojetí, na základě kterého si živá bytost myslí: “Toto je mé tělo, má společnost, má rodina, můj národ,” a tak dále. Tato jedenáctá funkce, která náleží mysli, se nazývá falešné ego. Podle některých filozofů se jedná o dvanáctou funkci a jejím polem činností je tělo.
Jedenáct prvků má různé funkce. Nosem čicháme, očima se díváme, ušima posloucháme, a takto získáváme poznání. Existují také činné smysly (karmendriya) — ruce, nohy, genitálie, konečník a ústa. Když se falešné ego expanduje, nutí živou bytost uvažovat: “Toto je mé tělo, má rodina, společnost, země,” a tak dále.